Ano, přátelé třepotajících se májek, slavnostních a volných dnů, i romantických květnových dobrodružství, závěr pátého měsíce roku již doslova klepe na dveře. Co do počasí nepřinesl máj žádné mimořádné události, byl spíše studenější a vlhčí, také hodně náladový, což mu ostatně po paměti přísluší. Na své si po právu přišli i známí zmrzlíci, ale rány po nich v zahradách i na záhonech s opakující se roční pokorou jistě brzy zacelíme. Sečteno a podtrženo, májové počasí zatím dostálo svému nestálému charakteru, a celkově snad nebyl tento měsíc až tak špatný, člověku a přírodě nebezpečný.

Ovšem ani v půli třetí květnové dekády nemusí si ještě člověk ani příroda stát na výhru. Je známo, že koncem máje mohou se objevit po jasném dnu i chladné, ba přímo mrazivé noci, a co nezmrzlo na Serváce, to zmrzne až nyní. V takovém případě hovoříme o výskytu tzv. malých ledových mužů, co se vyskytují na Filipa (26.5.) a po něm. Ale dlouhodobější předpovědi dávají nám naději a pěkné, až letní počasí konce května, nu posuďte sami, zda je nyní na pláštěnku, či na opalovačky.

Po Urbanu mráz neuškodí džbánu

Kalendářním patronem dnešního dne býval svatý Urban, ten bývá studený pán; dokud prý on z pece nesleze, nebude teplo, což je slovenské úsloví. Rovněž se říkalo, že jaký den 25. máje jakožto na den Urbana povětří jest, takový podzimek následovati má. Hlavně je však tento světec jarním patronem vinařů - Urban krásný, vyjasněný, hojným vínem nás odmění. Když je on pěkný, bude suchý červenec i srpen. Dá se tudíž říci, že pohoda na Urbana je pro sedláka, vinaře i turistu na cestách vyhraná.

Dost již bylo úvah nad počasím současným i budoucím, ostatně řádná víkendová túra našeho turistu spíše příjemně zahřeje a zocelí jeho duši i tělo. Proto se dnes vydáme do poměrně členité krajiny v severovýchodním koutu našeho okresu, tam kde sousedí s okresem Plzeň-sever.

Zlatou stopou kolem Bezdružic

Míříme do krajiny na rozhraní mezi Bezdružicemi a Úterým, tam kde krajinu zvýrazňují homole čedičových vrchů a jejich opakem jsou zářezy údolí zdejších potoků, co pamatují na svou zlatou slávu v podobě stop po rýžování a těžbě vzácného kovu. Doba zlatokopecké horečky a ražby vzácných Outerských dukátů vrcholila v 15. století.

Z bezdružického náměstí vydáme se kolem dominanty zdejšího zámku po modré turistické značce na sever, a pohodlnou chůzí směřujeme dolů, do údolí Nezdického potoka, které ukrývá řadu bývalých mlýnů a také koupaliště s kioskem a vodou, která je i v létě opravdu svěží. Podél potoka, v létě s dětskými tábory, vyjdeme na silnici, pod ní vede nás značka dál po levém břehu k soutoku Nezdického a Úterského potoka. My pro tentokrát odbočíme u mostku přes silnici vlevo, do náročného stoupání, vedoucího do vsi jménem Křivce. Po výchozu z lesa jsou nám odměnou za výstup pěkné pohledy do jarní krajiny kolem.

Ves Křivce včera a dnes

Samotné Křivce (Krips) leží ve svahu jako poslední zdejší výspa Tachovska, dějinami patří spíše k Tepelsku. V písemnostech je místo prvně zmíněno r. 1219, jako majetek tepelského kláštera. V období před husitskými válkami snad byly městečkem, ve kterém možná stávala i rezidence tepelských premonstrátů, posléze vypálená husity. Ves Křivce má prý jméno po lidech křivých čili křivácích, tak jako nedaleké Kozolupy, co bývaly vsí lupičů koz. V 16. století se v okolí Křivců ve velkém těžilo a rýžovalo zlato, a ves vzkvétala. Kolem r. 1790 chtěl na těžbu pod vsí navázat i majitel panství Bezdružice Konstantin Löwenstein. Stopy hald a hlušiny po dolování lze vidět v lese u silnice do Starého Sedla; také jinde podél Úterského potoka.

Počet usedlostí i místních se v min. dvou stoletích radikálně snížil. Vsi dominuje kostel sv. Martina, udávaný od r. 1358; kolem r. 1670 nahrazen barokní novostavbou, péčí sdružení Martinus nyní postupně opravován. Zřícená márnice připomíná stav českého pohraničí v 50. letech min. století. Před hřbitovní brankou zaujme sloup se sochou sedícího Krista, datovaný r. 1711.

Takže nashledanou v krajině žlutého kovu, slunných strání a údolních lesů kolem Bezdružic …

Pavel Nový

Letové ukázky dravců v mateřince Prokopa Velikého v Tachově.
OBRAZEM: Dravci létali nad hlavami dětí