Takže jsme si ještě užili příjemných dnů pozdního babího léta a nyní už musíme pomýšlet na dny chladnější a méně vlídné. Jak říká pranostika , do svatého Lukáše (18.10.) kdo chceš, ruce volné měj, po něm za ňadra je dej. A zítra už přijde Voršila a po ní Kordula. Svatá Voršila zimu posílá; jak její den začíná, tak se i zima končívá.

Svatá Voršila a Kordula jsou také považovány za patronky větru – když na ně větry dují, po celou zimu nás navštěvují. Musíme už počítat s větrným počasím a dalšími záludnostmi říjnového počasí. Proto se dnes vydáme jen nedaleko od domova, někam k nejbližší zahrádkářské osadě. Zde je stále ještě možné sledovat zázraky pozdních podzimních květů, i neutuchající zahrádkářské úsilí, co se záhonů, sklizně, půdy i dalších podzimních aktivit týče. Jako průvodce a rádce z nejpovolanějších poslouží nám spisovatel Karel Čapek, co vylíčil celoroční zahrádkářskou lopotu v útlém, avšak stále platném spisku Zahradníkův rok.

Po čem to šlapeme?

Člověk se zvláště za mlada vůbec nestará, po čem šlape. Prostě žene se někam jako blázen a nanejvýš kouká, jaká jsou tuhle nahoře krásná oblaka nebo na horizontu nádherné modré hory. Nepodívá se pod své nohy, a také mne teprve po mnoha létech začalo zajímat, po čem to šlapu – a objevil jsem, že šlapu po zemi. A vůbec, každý by měl mít zahrádku jako dlaň a alespoň jeden záhonek, aby se mohl podívat dolů k zemi a aby poznal, po čem šlape; aby mohl pochválit, že pod těma nohama je krásná i hrozná, prostě rozmanitá půda. Půda pod námi je různá, jako jsou i lidé různí a zahrádkáři zvláště. Známe půdu kyselou, vazkou, jílovou, studenou a kamenitou; naopak prsť vzdušnou jako perník, teplou a dobrou jako čerstvý chleba. O jiné půdě šlo by zase říci, že je krásná, jako se to říká o ženských nebo o oblacích; při doteku s ní pociťujeme zvláštní a smyslnou libost.

Život jménem vegetace či člověk

Když nemáme štěstí, nadělí právě nám osud za trest pár sáhů jílu rostlého a původního, ze kterého čiší zima a prohýbá se pod rýčem jako žvýkací guma; jílu zlostného a nepoddajného, mazlavého a slizkého jako had, i těžkého jako olovo. Ten musíme trhat krumpáčem, řezat rýčem, převracet i rozbíjet kladivem, to když zaschne jako cihla. Teprve potom pochopíme, co je nepřátelství a zavilost hmoty neživé a jalové, která se brání stát se půdou života. Konečně si uvědomíme, jaký strašlivý zápas píď za pídí musil svádět život, aby se ujal na půdě země, ať se ten život jmenuje vegetace nebo člověk.

Více půdě dávat, než z ní brát

Zahrádkář i polní hospodář brzy pozná, že půdě musí dávat víc, než z ní brát; je třeba ji leptat a nasytit vápnem, prosypat lehkostí popele a napojit vzduchem a sluncem. Potom se počne rozpadat a ustupuje pod rýčem kypře a s nápadnou ochotou. Zkrotit pár sáhů půdy je veliké, převeliké vítězství; teď tu leží dělná, sypká a vlažná, což je nádherná podívaná. Poté už chodíme po zemi a nekoukáme po oblacích, ale okoušíme dlaní i holí každou hromádku hlíny i každý kus pole. Propukáme v nadšení nad lesní listovkou, potěžkáváme hutnou drnovku a vážíme lehýnkou rašelinu. Jsou půdy tučné jako špek, lehké jako peří, sypké jako dort, což vše jsou přerůzné a ušlechtilé druhy krásy; naopak ošklivé a ničemné je vše, co je hrudovité, mokré, studené a jalové. Stejně jako s ošklivostí nevykoupené hmoty je tomu se studeností, zarytostí a zlomyslností lidských duší.

Už dýmají podzimní hranice

Jsou nad jiné zřetelné krásy podzimu v podobě hýřících barev listí, pestrách květů posledních aster a červené růžičce, která se ještě snaží rozkvést. Jsou i jeho typické vůně, to když zavoní dým bramborové natě a pečených brambor. Teď však chceme oslavit nejopovrženější krásu podzimu, ať vám to půjde pod nos, či ne. To proto, že přišel čas mrvit zahrádku. Když vám toho přivezou plný vůz a vyklopí tu teplou kupu, je to jako dýmající hranice obětní. Potěžkáváte to očima a nosem, Pánbůh požehnej, je to pěkná mrva, snad jen drobet lehká. Potom když dostanou záhonky, co jim patří, máte trochu mystický pocit, že jste udělali pro zemi něco dobrého. Ano, toto je svědectví o kráse, vůni i pracovních rozkoších našich zahrádkářů. Pravda o domácích kupách, dýmajících na počest našich zahrádek a jako předzvěst budoucí úrody. Láska k zahrádce je stejný obřad jako uctívání nějakého hvězdného božstva, jen v kříži o něco více bolí …