Na závěr tohoto měsíce připadají další pohyblivé svátky, zvané svatodušní, nebo též letnice. Průměrné datum svatodušní neděle je 27. května, datum letnic ale může být od poloviny května do poloviny června. Také pranostiky k tomuto období jsou rozkolísané v názorech a nepříliš důvěryhodné. Na svatého Ducha nesvlékej kožicha. Na svatého Ducha bláto – bude laciné mláto, což znamená, že se urodí hodně dobrého sladovnického ječmene. Ale jiné pořekadlo soudí obráceně – prší-li na svatého Ducha, jsou klepána žita. A když přijde déšť v pondělí svatodušní (28.5.), bude zkáza na sena. Navzdory nejistým povětrnostním rčením vydáme se dnes na delší víkendovou vycházku.

Tentokrát nabízíme půldenní pěší okruh z Michalových Hor do údolí Kosího potoka. Podél levého břehu potoka budeme pohodlně směřovat poklidnou údolní krajinou směrem na jihovýchod, k bývalé osadě Caltov; od téměř zapomenuté osady přijdeme zanedlouho k silnici Planá-Lestkov, která tu protíná údolí Kosího potoka oboustrannými serpentinami. Náročnější turisté a ctitelé cyklostezek mohou pokračovat do další části údolí ke zbytkům Českého mlýna, poté k romantické Čertovce. Trasu lze absolvovat i obráceně, což je poněkud fyzicky náročnější, potěší ovšem, že na návsi v Michalových Horách čeká na vytrvalé chodce i jezdce možnost občerstvení.

Michalovy Hory a hornictví Bývalé hornické městečko Michalovy Hory leží v hlubokém, částečně odlesněném údolí Kosího potoka 5 km na severovýchod od Plané. Dnes je místo nepříliš lidnaté, ale v minulosti tu bývalo živo, a to na zemi i pod ní; ještě r. 1850 měla osada na tisíc stálých obyvatel. Počátky Michalových Hor souvisí s těžbou hornin bohatých na stříbro, ale i antimon, kobalt, nikl, zlato a měď. Nejstarší písemná zmínka o zdejším hornickém revíru se objevuje roku 1437, kdy dal král Jan Lucemburský zapsal zdejší výnosný revír svému oblíbenci Kašparu Šlikovi.

Název osady byl odvozen od kaple zasvěcené sv. Michaelu archandělovi, která byla vybudována nad hornickými domky; později je místo uváděno pod dalšími názvy, jako Michelsperk, Hora Michalova apod. Na počátku 16. století náležely Michalovy Hory Žeberkům, ale největšího rozkvětu dosáhla lokalita za plánských Šliků, kteří už r. 1593 udělili místu první výsady. V r. 1660 rozšířil František Šlik městečku práva a udělil mu znak. Ze štol a šachet proudilo množství rud, už r. 1580 bylo z jedné žíly vytěženo 140 hřiven stříbra. K pozoruhodným patřila kolem 3 km dlouhá dědičná štola Rakouský dům, která vedla z Dolního Kramolína do dolu Štěstí a radost a byla místy hluboká přes sto metrů.

Michalovy Hory získaly r. 1853 statut města, to už zde ale hornická činnost skončila a dochází k úpadku místa; uvádí se, že zdejší obyvatelé museli pro chudobu chodit žebrotou, řemeslnící se ještě živili sezónními pracemi v Bavorsku a Sasku. Odliv obyvatel pokračoval po odsunu německého obyvatelstva po r. 1945. Dnes jsou Michalovy Hory poklidným vesnickým místem, s výrazným zastoupením chalupářského živlu. Po zelené podél potoka Z Michalových Hor vydáme se po zelené turistické značce pohledným údolím Kosího potoka. Pod obcí míjíme po levici výraznější Písečný vrchu (615 m n.m.) potok se vlní vedle nás v otevřené části údolí.

Kromě výrazných meandrů (zákrutů) potoka lze si místy povšimnout i vývěrů minerálek v lukách. Přicházíme k turistickému rozcestníku u ústí Hostíčkovského potoka; podél cesty se hlavně po dešti blyští kusy slídy, ty lze nasbírat také na polích kolem Křížence. Naproti nám vidíme zalesněné svahy vrchu Homole (681 m n.m.), dříve zvané Klunka.

Už kolem r. 1870 tu započala těžba čedičového štěrku, lom zde pracoval až do r. 1974. Také na úbočí od Homole ke Kosímu potoku je řada starých důlních děl. Stále po zelené pásové značce směřujeme do otevřenější části údolí, kde stávala na východním úpatí vrchu ves Caltov, dnes tu zahlédneme pouze jednu chatu a opravenou kapličku u cesty.

Podél potoka můžeme si zopakovat některé jarní květiny, jako plicník lékařský, prvosenky, vraní oko čtyřlisté, také zvláštní podbílek šupinatý. Poslední májová trasa byla vydatná a zážitků hodně, takže můžeme být spokojeni. A až nás večer zmůže spánek a zavřou se i květy ve stráních nad Michalovými Horami, potom už za pár dnů sbohem měsíci z nejkrásnějších, sbohem máji …