V mnoha případech až překvapovalo (mile, samozřejmě), kolik zajímavých zákoutí Tachovsko nabízí a jak vzácné rostliny a další přírodniny se u nás vyskytují. Autorem seriálu je Miroslav Trégler, který se rozhodl tento cyklus ukončit. Proč, to vysvětlil v následujícím rozhovoru.

Seriál končí. Evidujete, jak dlouho jste ho psal a kolik zhruba měl pokračování?

Pokud dobře počítám, příští rok zjara to budou čtyři roky, co jste publikovali mé první povídání z přírody Tachovska. Bylo to o romantických koutech na granodioritech v okolí Lestkova a na Kosím potoce… Počet pokračování určitě překročil číslo 170.

Existuje na Tachovsku vůbec nějaké místo, které jste v seriálu nepopsal?

Taková místa budou pořád, ale časem se jejich výběr zužuje. Naštěstí je mnoho míst, která při návratech po letech vypadají jinak. Tedy spíše si je člověk špatně zapamatoval.

Na které z popisovaných míst se nejraději vracíte?

To by byl dlouhý výčet – určitě tam patří většina Českého lesa, zejména okolí Diany s krásnými bučinami, s česneky medvědími a starými stromy, dále údolí Hadovky a Úterského potoka s lokálkou, tuláky a vůní večerních ohňů, některá místa v údolí Mže. Nelze nezmínit Sedmihoří, které já osobně považuji za nejkrásnější českou žulovou vrchovinu – ano, s notnou dávkou regionálního patriotismu. Tohle je opravdu těžká otázka, kterou neumím vyčerpávajícím způsobem zodpovědět.

Podle jakého klíče jste si popisované lokality vybíral?

Nejprve šlo o lokality, o nichž jsem se domníval, že jsou z hlediska přírodních fenoménů pro Tachovsko nejzajímavější či nějak cenné a jež jsem dokázal srozumitelným způsobem popsat. Myslím z hlediska mých omezených znalostí přírody. Začal jsem v seriálu popsaná místa zakreslovat do mapy a později vyhledávat zajímavé kouty v oblastech v mapě dosud nevybarvených. To mne přivedlo k dalším, dosud netušeným lokalitám. A pomohlo v nových souvislostech vnímat krajinu.

Celý rozhovor najdete v tištěném vydání středečního Tachovského deníku