„Šli jsme po něm tři týdny, než se nám ho podařilo dostat,“ řekli Deníku myslivci z Dlouhého Újezdu, jinak členové Mysliveckého sdružení Třídvoří Částkov.

„Zhruba před třemi týdny jsme měli naháňku v kukuřici, které se zúčastnilo patnáct lidí. Psi štvali prase kukuřičným polem, ale zvířeti se z porostu nechtělo,“ popsal situaci Strapek.

„Můj pes se dostal těsně před divočáka, ten ho svými zbraněmi, páráky, nabral a roztrhl ho od krku až k mordě,“ doplnil.

Zranění psa, slovenského kopova, naháňku ukončilo. Začala záchranná akce.

„Kamarádi Jan Harkot a Zdeněk Ruda byli u psa nejdříve a poskytli mu okamžitou první pomoc. Naložili jej do auta a jeli do Tachova k veterináři. Oni a veterinární klinika doktora Hellera zachránili psovi život, musím jim tímto poděkovat,“ uvedl Karel Strapek.

Podle jeho vyprávění nechybělo mnoho a jeho Cézar by vykrvácel. Divočák jej zasáhl na krku, kousek vedle tepny a hrtanu. Rána, kterou mu ostré páráky divokého prasete způsobily, byla patnáct centimetrů dlouhá a osm centimetrů hluboká. Po základním ošetření v Tachově se pes doléčil ještě na klinice v Plzni.

„Dostal kapačku, transfuzi a postupně se z toho dostal. Dnes už je prakticky v pořádku, i když na krku je rána ještě znát,“ ukázal majitel.

Divoké prase, které takto napadne a zraní psa, může být nebezpečné. Nejen pro ostatní zvířata, ale i pro lidi.

„Takové zvíře, které potrhá psa, může ztratit veškeré zábrany a může ohrozit kohokoliv. Zvláště když má skoro dvě stě kilogramů. Proto bylo třeba se mít na pozoru. Začali jsme místa, kde se prase pohybovalo, sledovat, abychom ho dostali,“ řekl Deníku další člen mysliveckého sdružení Jan Volf.

Místa, kde se nebezpečný kanec pohyboval, sledovalo pět myslivců. „Protože jsme věděli, že se pohybuje v lokalitě kolem kukuřičného pole, kde poranil Cézara, přikrmovali jsme tato místa, aby se na ně naučil chodit, a dávali jsme pozor,“ uvedl dále Karel Strapek.

„Moc jsme toho nenaspali. Například teď, předtím, než Karel kance dostal, jsem spal jednu noc jen čtyři hodiny a na dnešek hodinu a půl,“ svěřil se Jan Volf.

Po několika týdnech se dočkali. „Ze čtvrtka na pátek jsem seděl na čekaná u lesa v místě, kterému se říká Pořejovské pastviny. Po chvíli jsem si povšiml černého bodu. Říkal jsem si, že to může být srna, proto jsem se podíval dalekohledem a hned ho poznal,“ popsla situaci Strapek.

Ke skolení nebezpečného predátora stačila jedna přesně mířená rána.

Po vyvržení měl kanec 170 kilogramů, což podle lovců znamená, že jeho celková hmotnost se pohybovala kolem 190 kilogramů.

„Trofej si z něho dělat nenechám. Ono to není levné. Já jsem už loni střelil prase, které mělo kolem sto šedesáti kilo, z něho jsem si nechal vypreparovat hlavu. Z tohoto si nechám jen ty jeho zbraně,“ dodal myslivec.