Na trhu práce v příhraničí chybí řemeslníci. Těžko se hledají tesaři, zedníci, opraváři, instalatéři.
To i přesto, že některé profese slibují nadstandardní příjmy. Zároveň se učňovské školství potýká s malým počtem zájemců.
„Není výjimkou, že se třeba pro velmi perspektivní obor najde pouze jediný zájemce,“ potvrzuje ředitelka Středního odborného učiliště zemědělského v Boru Zdena Valečková.


Podle ní je často problém v rodinách. „Rodiče mají velmi často budoucnost svého potomka spojenou s pohodlnou prací v kanceláři a proto ho za každou cenu nutí do studia na střední škole. Nebo je jim výběr povolání lhostejný, nechodí na schůzky do škol. A třetím problémem je nezájem samotných žáků, kteří chtějí co nejdříve vydělávat, ale už je jim v podstatě jedno, v jakém oboru,“ říká ředitelka.


Například šikovný automechanik s vlastní dílnou si může měsíčně přijít na desetitisíce korun. Ovšem do oboru se nikdo nehrne. Málokdy se navíc stane, že rodiče připraví potomkovi zázemí, aby mohl hned po vyučení podnikat, jen výjimečně mu předají svou firmu, nebo mu umožní v ní pracovat.
Hodně perspektivních učňů proto snadno odláká nabídka firem z průmyslových zón. Tady mladí dělníci vydělávají kolem 16 tisíc hrubého. Ale je to rychlejší a pohodlnější, než si budovat vlastní firmu a zvyšovat kvalifikaci.


Učňovské školství přitom už dávno není poslední šancí na vzdělání.
Intenzita výuky i nároky jsou v některých oborech velmi vysoké. Nadstandardní je rovněž zázemí učňovských škol, leckde učí na vybavení, které nemá ani privátní společnost.


„Učňovské školství dnes produkuje nejen manuálně zručné, ale i velmi vzdělané lidi, schopné začít úspěšnou profesní dráhu. Bohužel nám silně konkurují střední školy, i stereotypy myšlení rodičů,“ mrzí kantory v učilištích.
Učni dnes běžně získávají během studia řidičské oprávnění, absolvují svářečské kursy, jsou vybaveni ekonomickým minimem, takže jsou hned po vyučení schopní začít podnikat.


Mohou dokonce obor ukončit maturitou. Ovšem na každých deset mladých lidí, kteří mají čerstvý výuční list, připadají nejméně dvě třetiny těch, kteří nakonec skončí mimo obor.
Nejvíce je to ke škodě firem, kterým potom chybějí kvalifikovaní zaměstnanci. Typickým příkladem jsou zemědělské společnosti. Získat opraváře, nebo traktoristu je pro ně problém. „Můžeme s ním jednat už během studia, můžeme mu slíbit jisté pracovní místo. Ale pak montážní firma nabídne o 1500 korun více, a my o učně přijdeme,“ uvedl už dříve šéf agrárníků Stanislav Eberle.