Na cestu kolem světa se denně vydává Věra Zíková ze Starého Sedliště. Tedy alespoň pomyslnou, když se projde v jednom ze svých pokojů. Na jeho stěnách jsou totiž v malých poličkách jako vojáčci vyrovnány náprstky ze všech kontinentů a mnoha zemí. Paní Věra je rodačkou z Pardubic, v Praze vystudovala střední školu společného stravování a na Tachovsku žije přes půl století. Náprstky sbírá dvacet čtyři let a je členkou klubu sběratelů náprstků. Svůj volný čas věnuje také pohlednicím a ubrouskům, které má vyrovnány v krabicích. Věnuje se deseti včelstvům, o něž pečovali dříve čtyřicet let spolu se svým manželem. Byt jí hlídá psí společnice Cita.

Náprstky, pomůcky využívané pro usnadnění šití, jsou dnes cílem sběratelů a původní funkci už leckdy neplní. Zachovaly si tvar a jsou suvenýrem z cest připomínajícím mnohdy exotické vzdálené krajiny. Právě o takových náprstcích jsme si povídali se sběratelkou paní Věrou Zíkovou.

Když tu vidím to obrovské množství náprstků, napadá mne otázka: Jak to vše udržujete v čistotě?

Každý jednotlivý náprstek musím vzít do ruky a utřít ho a také otřít poličku. Nejde to například mýt po více kusech, jsou některé ručně malované a odřely by se. Původně jsem si myslela, že je dám do umyvadla, ale to nejde. Také na nich dnes mám nalepená čísla. Takže otřít všechny náprstky mi trvá tak týden, denně asi čtyři hodiny.Náprstky sběratelky Věry Zíkové.

Jak jste se vlastně stala sběratelkou náprstků?

V roce 1992 jsme jely s kamarádkou do Holandska. Vozily jsme si z cest různé suvenýry a řekly si, že nejvhodnější by byly náprstky, protože jsou malé a prakticky všude v cizině dostupné.

Pamatujete si tedy na ten úplně první dovezený náprstek ve vaší sbírce?

Ano, byl právě z Holandska a má na sobě namalovánu siluetu větrného mlýna. Původní moje představa ale byla, že budu mít vždy jeden náprstek z jedné země.

A kolik jich máte dnes?

Vím to přesně, tisíc pět set čtrnáct. Každý mám totiž očíslovaný. Píši k němu číslo a do sešitu pak odkud je a i kdo mi ho koupil.

Odkud jsou náprstky?

Jen na ty země, na které si vzpomenu tak to jsou tady v Evropě Polsko, Maďarsko, Turecko, Německo, Rakousko, hodně náprstků mám z Irska, kde žije můj vnuk Lumír. Odtamtud jsem si jich přivezla asi čtyřicet a vnuk mi jich sehnal dalších přes tři sta. Dále z Ameriky mám celou jednu poličku. Taky z Ruska, Ukrajiny a Litvy… Nejvzdálenější náprstek mám z Aljašky a Austrálie. Mnohé náprstky jsem získala výměnou, nebo že mi je někdo dovezl. Kamarád mi jeden přivezl z Hondurasu, kamarádka z Rio de Janeira.

Které země vám chybí?

Co nemám, je z Rumunska a z pobaltských republik.

A co od nás z Tachovska?

To jsou náprstky z Kladrub, těch je několik druhů, pak z Tachova a ze Stříbra. Jinak jsem na žádný tady od nás nenarazila. Co bych si přála, kdyby někdo udělal náprstek z Boru s motivem krásného zámku, co tam je. Vždyť se vyrábí série, kde jsou vyobrazeny zámky a hrady republiky.

Které náprstky z jakých zemí se vám nejvíce líbí, které vás nejvíce zaujaly?

Asi ty z Ruska nebo z Kréty a Řecka. Jsou na nich vyobrazeny výjevy krásných bájí, příběhů a pověstí.Náprstky sběratelky Věry Zíkové.

Známé jsou kovové náprstky, mnozí je mají i doma v košíčku na šití, ale z jakého materiálu jsou tyto sběratelské unikáty?

Dělají se z porcelánu, keramiky, ze skla, z umělé hmoty, z drahých kovů, běžné kovové, z kostí nebo i z terakoty, podobně jako se dělají například květináče.

Jak staré jsou i některé náprstky ve vaší sbírce?

Dostala jsem vyloženě staré náprstky po švadlenách a babičkách. Těch mám několik, jsou kovové a mám je ráda, stáří odhaduji přes sto let.

Na některých náprstcích jsou jména a slova. Co vám říkají?

Jsou to náprstky vyrobené na zakázku. Třeba od mé neteře mám tři náprstky kde je napsáno: mojí nejmilejší tetičce. Pak dcera neteře mi nechala udělat sérii náprstků, kde jsou jména mých vnoučat, synovce a dětí neteří.

Používáte náprstky jako praktického pomocníka k šití?

Ne, nejsem šicí tvor (usmívá se). Občas si samozřejmě něco zašiji, opravím, ale nepoužívám k tomu náprstek.