Provozovatelům pohřebních služeb dělají starosti pozůstalí, kteří si nevyzvedávají urny s ostatky svých zemřelých. Proč se tohoto jednání dopouštějí, je všem záhadou.

„Nechápu, co k tomuto jednání některé pozůstalé vede. Zařídí a zaplatí zesnulému řádný pohřeb i kremaci, jsou viditelně zdrceni ztrátou blízkého člověka a potom nám tady stojí nevyzvednutá urna i desítky let. V nejstarší nevyzvednuté urně, kterou skladujeme, jsou ostatky zesnulého z roku 1987. Celkem mám ve skladu sto dvanáct dlouhodobě nevyzvednutých uren,“ řekla Deníku provozovatelka pohřební služby ve Stříbře Marcela Bednářová s tím, že ji mrzí, že tito zesnulí nemají důstojné místo svého posledního odpočinku.

„To by si jistě každý z nich zasloužil. Jejich pozůstalí však nereagují na žádnou z výzev k vyzvednutí tělesných ostatků svých příbuzných. V naší pohřební službě uschováváme urny s tělesnými ostatky šest měsíců zdarma, od sedmého měsíce platí pozůstalí úschovné ve výši sto korun za každý započatý měsíc,“ dodala Bednářová.

Podobné zkušenosti mají i další pohřební služby. „Takových případů máme za ta léta bezpočet. Pohřební služba má ze zákona o pohřebnictví povinnost urny skladovat dvanáct měsíců. My ale nevyzvednuté urny skladujeme zhruba tři roky, během kterých mají lidé možnost si ostatky svého příbuzného vyzvednout. V mnoha případech se stává, že se pozůstalí vůbec neozvou, to pak urny ukládáme do hromadného dvojitého hrobu, který jsme si pro tyto účely pronajali na hřbitově v Plané. O ten se léta pravidelně staráme,“ řekl Jiří Kudrna z Pohřební služby v Plané.
Někde si pozůstalí vyzvedávají urny včas. „Skladujeme urny s ostatky zesnulých jeden měsíc zdarma, za každý další započatý měsíc si účtujeme úschovné sto korun. Pozůstalí si u nás ale urny s ostatky svých zesnulých příbuzných vyzvedávají včas,“ potvrdil provozovatel pohřební služby v Plané František Hrubý.

Někdy ale bývá schránka s ostatky uskladněna z kuriozních příčin. „Už si nepamatuji, jestli policisté nebo hasiči vylovili před lety ve Stříbře z řeky Mže urnu obsahující tělesné ostatky. Prostě ji někdo nechal odplavat po řece. Protože nebyla označená, přivezli nám ji do pohřebního ústavu, kde ji uschováváme dodnes,“ zmínila se Bednářová.

„Pamatuji si případ, kdy se nám v kanceláři doslova poprali rozvedení rodiče o tělíčko zesnulého dítěte, ale po kremaci si ani jeden z rodičů ostatky svého potomka nevyzvedl,“ vzpomíná na chování pozůstalých Kudrna.

Markéta Kaprhálová