Mezi místa, která se kdysi honosila tvrzí, po níž dnes ale nenajdeme bohužel ani stopy, patří například obec Úšava na Tachovsku. Za připomínku stojí už jen proto, že patřila významnému rytířskému rodu Rendlů z Úšavy. Nejvýznamnější z úšavských pánů, Albrecht Rendl, žijící na přelomu 15. a 16. století působil dokonce jako královský prokurátor a posel k zemským deskám. S jeho jménem je také spojeno vydání Vladislavského zřízení zemského. Tento pán však spravoval své statky blízko jihočeských Vodňan a v západočeské Úšavě nepobýval.

Popravdě, Rendlové přesídlili z Úšavy do Tisové ještě během 15. století a starý úšavský majetek i s tvrzí prodali. Pak narážíme na velmi časté střídání majitelů, často nám ne příliš známých či zcela neznámých. Zajímavá je snad zmínka o manovi Majtolárovi z roku 1525, o třicet let později však čteme už o držitelích Janu Šebestiánovi a Krystlovi, příslušnících rodu Perglárů z Perglasu.

Ti pak také připojili Úšavu k Pořejovu, s nímž pak sdílela osudy do roku 1728, kdy byly obě obce trvale připojeny k tachovskému panství. Kruh se tak svým způsobem uzavřel, neboť jako manství přináležela Úšava k hradu v Tachově již ve 14. Století. Šlo tedy o majetek vložený do rukou manů, vázaných různými povinnými úsluhami k tachovskému hradu, nejčastěji vojenskými. Zatímco o vsi Úsavě, původně ovšem nazývané „Oušava“ čteme již v listinách datovaných k roku 1353 v souvislosti s postoupením stávajícího majetku Oldřicha Dresvice královské komoře. První písemná zmínka o úšavské tvrzi je známa až z roku 1417. Tehdy na tvrzi sídlil tachovský man Martin Rendl.

Jenže právě tento Rendl ještě před polovinou 15. století tvrz prodal a přenesl sídlo rytířského rodu Rendlů do zmíněné Tisové. Pokud jde o polohu či podobu někdejšího sídla, jsme odkázáni především na kusé zápisy a svět hypotéz. Zatímco během 17. století strohá zmínka uvádí, že „tvrz je ve špatném stavu“, v 18. století dvakrát čteme o „rytířském sídle vystavěném z kamene“. Jednalo se o záznam v souvislosti s prodejem statku a přináležejícími objekty. V barokním čase ovšem tvrz ztratila původní funkci panského sídla a sloužila později jako provozní budova.

K roku 1838 se dočteme, že v Úšavě „stával druhdy malý zámek s poplužním dvorem“. Koncem 19. století zde snad ještě alespoň existovaly zbytky objektu nazývaného „Meierhof“, jenž bývá některými badateli ztotožňován s někdejší tvrzí. Objekt snad býval součástí areálu starého poplužního dvora. V sousedství zbytků budovy měla být i někdejší zámecká studna. Na základě velmi sporých nálezů pak někteří odborníci uvažují, že tvrz mohla stát kdesi v jihovýchodní části vsi.

David Růžička