Ve Stříbře na radnici fungují hodiny pomocí ručně řízeného elektronického přístroje. „Přestože jsou hodiny moderní, vyžadují pravidelnou kontrolu a údržbu. Při změně času musí být hodiny na šedesát minut zastaveny. O chod a údržbu radničních hodin se u nás stará Vítězslav Šoltys, který byl už u jejich výměny za elektronický přístroj během celkové rekonstrukce naší radnice v devadesátých letech,“ řekl Deníku Jan Macák. „On se vlastně Víťa stará o všechny technické záležitosti týkající se budovy radnice, má tady největší přehled o technickém zázemí. Když něco neví ani on, tak už nikdo,“ dodává Macák.

Věžní hodiny značky Heinz na tachovském kostele celkově zrekonstruoval Ota Zámečník, který se před odchodem do penze staral o Pražský orloj. Běžnou údržbu hodin má dnes na starost Petr Karásek ze Západočeských komunálních služeb. „Když se hodiny zastaví, nebo nejdou přesně, jdu je na věž opravit. Několikrát ročně je promazávám a kontroluji. Při změně času to mám jednoduché, protože čas je na hodinách řízen automaticky přes družici.“ řekl nám Petr Karásek.

Ne všude však mají možnost využívat výhod moderních technologií. Hodiny, které dodnes ukazují čas na věži černošínského kostela byly vyrobeny v roce 1931 ve firmě Rudolfa Thöndela v německém městě M. Neustadt.

„Chodím hodiny kontrolovat, seřizovat a promazávat každé pondělí, středu, pátek a sobotu. Mám tady na tom lanku takovou bílou značku, podle které poznám, kam až mohu hodiny natáhnout, abych je nepřetáhl. K hodinovému přístroji je to přesně šedesát dva schodů, tak mám vlastně pravidelnou rozcvičku. Když se hodiny předcházejí nebo opoždují, musím tohle táhlo posunout směrem nahoru nebo dolů, aby hodiny opět ukazovaly přesný čas,“ ukazuje pan Filipčík do středu historického přístroje.

„Věžní hodiny na kostele mám na starost už čtyřicet let. Za ta léta se již několikrát stalo, že se hodiny zastavily. Přestože jsem prošel a zkontroloval celý stroj, závadu jsem nenašel. Dříve jsme v těchto případech volali opraváře, ale dnes si pozvu kamaráda tady z Černošína, Vladimíra Laibla. To je moc šikovný chlapík. On rozumí řemeslu, já zase hodinám, tak to vždycky dáme nějak dohromady. Nedávno jsem musel natřít ciferníky na hodinách, protože se nám z nich oloupala stará barva, to by potom lidé zezdola nepoznali, kolik je hodin,“ řekl nám šestašedesátiletý kostelník z Černošína Jan Filipčík.

Při změně času vyžadují poctivé staré věžní hodiny mnohem více péče, než jejich moderní nástupci. „V sobotu večer, před změnou času na zimní, jsem zastavil hodiny na kostele přesně v šest hodin a po hodině jsem tady byl znovu, abych je pustil. Proto jsme měli v Černošíně v neděli ráno na věžních hodinách nový čas. Když se mění čas dozadu, nemohu jen tak přetočit ručičky na ciferníku, to bych přístroj rozhodil tak, že už by jej nikdo neopravil. Naopak na jaře se hodiny dopředu posunout dají, to je pro mě změna času mnohem jednodušší,“ vysvětluje Filipčík.

„Je mi už šedesát šest roků, tak jsem zvědav, kdo se o tyto staré hodiny bude starat po mě. Doufám, že starosta brzy najde někoho, koho bych mohl začít zaučovat. Když jsem byl v nemocnici, chodila hodiny kontrolovat a natahovat moje žena. To se jí pak sousedé vyptávali, kde jsem, že se hodiny na věži zastavily,“ usmívá se při vyprávění Jan Filipčík.