Za pacienty do nemocnice dochází farář Jiří Majkov pravidelně již dva roky jednou až dvakrát v týdnu od svého nástupu na farnost v Plané. Nevnucuje se, nepodbízí, v nemocnici o rozhovor s ním stojí mnoho pacientů a na nově příchozích je, aby se sami rozhodli, jestli je jim popovídání se zástupcem církve milé a vhod či nikoliv. „Služba nemocným je jedním z hlavních poslání církve. Dříve se o ní tolik nemluvilo, ale kněží dochází za pacienty do nemocnic už po staletí,“ vysvětluje farář a prochází chodbou prvního nemocničního patra do pokoje, kde se ze zlomeniny léčí Libuše Žižková z Tachova. Do té doby bez zájmu ležící paní sledující jakýsi pořad v televizi rázem pookřává, oči se jí rozzáří a už po „svatém muži“ natahuje ruku na pozdrav. „Na pana faráře se vždycky moc těším. Probíráme tady spolu celý můj dosavadní život. Taky mu vyprávím, jak nemám ráda nové technické věci. Jsem ráda, že zvládnu zatelefonovat tady tím mobilem,“ ukazuje na telefon na nočním stolu paní Libuše. „Zatím jsem stále nepohyblivá, většinu dne trávím čtením nebo sledováním televize. Takže když si mohu s někým tak krásně popovídat, je to pro mne obrovská radost a rázem je mi lépe,“ vysvětluje. „Navštěvoval jsem druhou pacientku z pokoje, ale ta už byla propuštěna. Pak jsme zapředli řeč také s paní Žižkovou a od té doby docházím i za ní,“ dodává Majkov. Ten nepromlouvá pouze s věřícími, ale s každým, kdo projeví zájem. „Za mnohými zdejšími pacienty chodí jen málo návštěv a oni tím strádají. Anebo zase pro změnu rodina přijde, ale někdy je příliš nepotěší. A oni to ze sebe potřebují dostat. Vypovídají se mi s tím, co je trápí, svěřují se,“ popisuje průběh svých návštěv. Ne každý o to však stojí. „Pokud je někomu moje přítomnost nepříjemná a patří mezi chodící pacienty, většinou se na chvíli z pokoje přesune do společenské místnosti. Pokud nemohou, naučili se mě nevnímat, pokud se najde pokoj, kde o mě a moje služby není zájem vůbec, respektuji to,“ líčí farář.

Prezentovat svoji zem dorazilo do základní školy na Přimdě několik zahraničních studentů.
Základní školu na Přimdě navštívili mladí zahraniční studenti

Ze začátku měli zejména starší pacienti k zástupcům církve nedůvěru. „Starší generace mají v sobě zakořeněnu myšlenku, že příchod kněze znamená přípravu na smrt, na odchod z tohoto světa. A tak se často vyděsili,“ vysvětluje ředitelka nemocnice Dagmar Špédlová. To byl také důvod, proč když měl do nemocnice dorazit plzeňský biskup Tomáš Holub, zajistila společně s personálem řádnou osvětu a pacienty na návštěvu dopředu připravila. „Přestože většina personálu nepatří mezi věřící, za návštěvy otce Majkova jsme všichni rádi a snažíme se být nápomocni,“ prozradila Deníku Špédlová. Ta společně s dalšími zaměstnanci využívá možnosti občasného posezení s duchovním, kdy je seznamuje s křesťanskými tradicemi a různými křesťanskými svátky. „Poseděli jsme o Vánocích, Velikonocích a nyní se chystáme na setkání u příležitosti svátku svatého Václava,“ vypráví ředitelka nemocnice. Obratem však dodává, že stejně jako je v nemocnici běžná přítomnost faráře římskokatolické církve, nebrání vstupu za pacienty ani duchovním jiných církví. „Každému dle jeho víry,“ říká Špédlová.

Deník doprovodil faráře Jiřího Majkova také do dalšího z nemocničních pokojů a situace se opakovala jako v prvním z navštívených. Nefalšovanou radost z jeho přítomnosti projevila již pětadevadesátiletá Terezie Škudrnová původem z východního Slovenska. „My si spolu nejen povídáme, ale také se spolu modlíme a i si spolu zazpíváme,“ povyprávěla seniorka. Paní Terezie je silně věřící, na nemocničním okně u její postele nad ní bdí socha Panny Marie. „Kdy zase přijdete?“ ptá se duchovního další z pacientek Margita Mirgová. „V sobotu,“ odpovídá jí Majkov a ona k němu natahuje ruce. „Nezapomeňte,“ špitá a evidentně se jí nechce kněze pustit. „Přijdu, slibuji,“ odpovídá jí farář.

Členové Bratrstva sv. Barbory si nenechali ujít ani Den horníků v Sokolově.
Na Dni horníků v Sokolově nechyběli ani členové Bratrstva ze Stříbra

Za 35 let své služby v církvi navštívil Jiří Majkov celou řadu nemocnic. „Za pacienty chodím skutečně rád. Moje maminka byla jedna z prvních diplomovaných sestřiček v republice. Toto prostředí mně je blízké už od dětství,“ přiznává farář. Ten také slouží bohoslužby v kostele sv. Anny, který stojí hned vedle nemocnice. I tam za ním pacienti z nemocnice přicházejí. (šav)