Její vášní jsou koně a parkurové závody. Setkáváme se u vkusně zrekonstruované stáje s klenbovými stropy, které dříve nejspíše německým obyvatelům sloužily jako chlévy pro krávy.

Dominiko, začnu takovou tradiční otázkou. Jak dlouho se vlastně koním věnuješ?

No s koňmi jsem přišla do styku již v pěti letech, kdy jsem začínala v Kladrubech v jezdeckém oddíle.

Když jsi mohla navštěvovat jezdecký oddíl, proč jsi si pořídila vlastní koně? Co tě k tomu vedlo?

Ne, že by mi ježdění v Kladrubech nestačilo, ale spíše šlo o to, že jsem se musela o koně dělit s někým jiným. Chybělo mi tak určitě spřátelení mezi mnou a koněm. Přála jsem si mít svého jediného koně, kterému bych rozuměla a on rozuměl mně.

Což se ti úplně nepovedlo, protože nyní jich tu vidím pět.

To je pravda. Rodiče mi v mých jedenácti letech pořídili březí klisnu. Takže hned od začátku byli vlastně dva. Pak když jsem se začala zajímat o parkur, jsem potřebovala ještě dalšího, který by mě základy tohoto sportu naučil.

To zvládáš se o všechny koně postarat sama?

Starám se o koně já a můj taťka, ten mi dost pomáhá

Parkuru se věnuješ jen rekreačně, nebo jezdíš i na závody?

Věnuju se mu i závodně. Objíždíme různá místa v republice, kde se konají soutěže.

Už jsi někdy vyhrála?

Jednou jsem vyhrála tréninkový závod v Tachově, což mi dalo mnoho, protože jsem v té době porazila mnohem staršího a zkušenějšího jezdce. Pro mě zkušenost k nezaplacení. Letos považuji za úspěch, že jsem se kvalifikovala na mistrovství republiky družstev v parkurovém skákání.

Co plánuješ do budoucna? Chceš jet na nějaké závody?

Momentálně se chystám na zimní a nadcházející sezonu. Ale tím, že se chystám jít po maturitě na vysokou školu, úplně nevím, co bude.

To znamená, že hrozí, že všeho necháš a koně prodáš?

To v žádném případě. Koně jsou má vášeň. A k tomu mám v této branži už spoustu přátel, které chci dále vídat.

Jak to ale budeš dělat, když budeš na vysoké?

Určitě chceme počet koní trochu zredukovat. Také bych byla ráda, kdyby si šlo ve městě, kde budu studovat, koně ustájit.

Tví vrstevníci asi mají úplně jiné zájmy než ty. Jak dokážeš spojit své koně se zábavou?

Člověk se musí neustále ohlížet na to, aby byli koně obstaraní, když jde někam pryč. Pokud se jde někam večer, tak si s kamarády na pivo zajdu. Když se mi stane, že mi je někdy druhý den trochu špatně, tak sednu na koně a vyjezdím to. Jednou jsem kvůli postarání se o koně musela odjet z vodáckého kurzu, který jsme měli se školou. Pak jsem se zase vrátila.

Jak moc je tato činnost ekonomicky náročná?

Kdybych neměla rodiče, tak si takovou věc nemohu dovolit. Stojí to spoustu peněz. Něco stojí závody, ať už jde o dopravu na ně nebo zápisné. Pak tu je krmivo, potřeby pro koně, kovář a očkování. Je toho hodně a všechno stojí dost peněz.

Máš vůbec čas se učit na maturitu?

Právě proto jsem na ten rozhovor tak spěchala a ptala se jak dlouho bude trvat. Až skončíme, budu tak do osmi u koní, protože mi dnes přijede ještě kovář, ale většinou končím kolem této hodiny. Pak mě čeká to, že se budu do rána učit. Někdy to je úmorné, ale mně to za to stojí.

Lukáš Hilpert