„Taková místa nás lákají a když to tedy hodně zjednoduším, jedná se hlavně o objekty, které nejsou buď snadno přístupné, nebo jsou ve stadiu značného rozpadu. Pokud mám hovořit pak sám za sebe, v mém případě se jedná zejména o jisté zažití atmosféry těchto míst, následně pak o jeho zachycení formou fotografií," prozradil pro Deník fotograf Filip Dombrovský.

Není asi tajemstvím, že se jedná o aktivitu často ilegální, je pak na každém, jak daleko je schopen zajít.

Začít musí člověk většinou úplně sám. Teprve v momentě, kdy sám objeví nějaké zajímavé místo, může s ním takzvaně na trh. Je však důležité poznamenat, že komunita těchto lidí je velice uzavřená a naprostá většina z nich stejně svá místa neprozradí, čímž vlastně splňují jednu ze zásad Urbexu jako takového. „Pokud nějakou takovou informaci mám, nepouštím ji dál. Důvod je prozaický, další návštěva místa a stačí řádově týdny, mne přesvědčí o tom, že čím méně lidí ví, tím déle budova bude stát. Smutné, leč pravdivé," doplnil Dombrovský.

Co se snaží zachytit člověk, který fotí fotografie do Urbexu? Každý trochu něco jiného, ač fotí třeba stejná místa. Každý má na prostředí jiný pohled a proto je každý člen Urbexu originální.

„Zprvu jsem se snažil zachytit hlavně atmosféru budovy jako takové. Později člověk zjišťuje, že i drobné detaily, skutečné maličkosti, až malichernosti, dokážou navodit ještě silnější pocity, při prohlížení samotných fotografií. Tím pádem se dnes snažím dívat se na věci trošku jiným pohledem, zachycovat věci i místa, které každý člověk na první pohled vidět nemusí. Je to jedna z věcí, která mi na Urbexu imponuje. Pokud přijdete do prakticky rozbořeného objektu a dokážete v něm ještě najít stopy života a navíc je zachytit, máte z toho asi největší radost," řekl fotograf Dombrovský.

Více o Urbexu najdete na facobooku ZDE>>>

Čtěte také:Nimrod: vůni dobré kávy nahradil smrad rozpadlé budovy

Na Tachovsku je mnoho míst, která mají své kouzlo, která mají svojí historii a na kterých člověk nechal jinou stopu. „Ke každému místu mám určitý vztah a každé z nich ve mně vyvolalo jisté emoce. Ale je pravdou, že asi největší zážitky z mého pohledu znamenají návštěvy opuštěných nemocnic a klinik. Pocit, doprovázený navíc i pachovými vjemy, je skutečně neopakovatelný a svým způsobem i řádně strašidelný. A tím se dostávám k dalšímu důvodu, pro který Urbex vlastně dělám. Jednak zkouška vlastní odvahy, taktéž psychické odolnosti a prožití zážitků, které se nemusí už nikdy opakovat. Samozřejmě je to také adrenalin, což je zřejmé z výše uvedeného," uvedl fotograf.

Je asi třeba zmínit jednu podstatnou věc a to, že v současnosti už se v České republice díky velké komercionalizaci Urbexu prakticky nedá najít místo, které by bylo ještě zachovalé a nevykradené. „Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že na západ od nás se chovají k těmto místům s větší úctou, ač se jedná o lokality, které už jsou prakticky na odpis. Nikde jsem ale neviděl, že by byly v tak dezolátním stavu, jak je tomu u nás," poznamenal Dombrovský.

Na Tachovsku se asi nejvíce setkáte s neobydlenými a chátrajícími objekty, které tu zbyly po vojácích a po pohraniční stráži. „Když jsem začínal, sjížděl jsem zdejší opuštěné vojenské roty, utopené hluboko v lesích. A právě tady jsem zjistil, že mi na těchto místech něco neskutečným způsobem učarovalo a musím pokračovat dál. Takže vlastně zde vznikl nápad na Urbex TC, to byl prvotní impuls," řekl Dombrovský.

Jinak je Tachovsko bohaté na četnost kostelů, které lemují prakticky celé území. A míst je samozřejmě daleko více, ale je na každém, co chce vidět a hlavně co je ochoten udělat pro to, aby to viděl.

„Musím říct, že když jsem, nedaleko Tachova objevil místo, kde stál kdysi zajatecký tábor, velikosti našeho okresního města, teprve jsem pochopil, že můj koníček má daleko širší rozměry, než jsem tušil. Člověku kolikrát nestačí se jen dívat, člověk se musí naučit dívat," ukončil fotograf Dombrovský.