„Je to už požehnaný věk, slavit devadesáté páté narozeniny. Jsou to takové půlkulatiny," řekla Deníku Marie Zemenová. „Recept na dlouhověkost nemám. Možná jen to, že si dám čas od času panáčka kořalky, abych vypálila bacily," uvedla jubilantka.

Marie Zemenová pochází z Tachovska. „Jsem v podstatě rodačka z Rozvadova. Pak jsem žila nějakou dobu v Plzni a teď jsem zase tady na Tachovsku," vzpomíná nad svým životem Zemenová.

„Za svůj život jsem vystřídala spoustu zaměstnání. Hlavně za Němců jsem musela dělat všechno. Pamatuji si, že jsem musela i kopat v mrazech s krumpáčem, což byla hrozná práce," podotkla Zemenová. „Je ale vidět, že se to na mě nějak hrozně nepodepsalo. Kdybych neměla bolavá kolena, tak bych ještě běhala za chlapama," směje se Zemenová. Jubilantka má dvě vnoučata a také dvě pravnoučata. „Rodina sem za mnou velice často jezdí, za což jsem ráda," dodala.

Jaromír Smola sem přišel z Plzně, kde i celý život pracoval.

„Je mi devadesát jedna let a jsem spokojený s tím, že mohu bydlet nyní tady v Tachově. Je tu krásná příroda a skvělý personál," řekl oslavenec.

„Začal jsem zde bydlet se svou manželkou těsně po tom, co se to tady postavilo. Tuším, že to bylo v roce 1998," uvedl zamyšleně Smola.

Ani on nám ale recept na jeho dlouhověkost neřekl. Žil prý úplně normální život, jako každý. Nejdůležitější je podle něj ale pohyb, dokud to jde.

„Je pravda, že jsem byl vždycky v pohybu a nebyl líný. Možná proto jsem se dožil tak vysokého věku. Také si myslím, že je důležité zachovat si veselou mysl, protože potom se překoná všechno lépe. Já jsem vždycky říkal, že po bouřce je vždycky krásně," dodává Smola s úsměvem.

Lukáš Hilpert