Varhany v kostele Nanebevzetí Panny Marie v kladrubském klášteře jsou hudebním skvostem uvnitř skvostu architektonického. Patří k nejhodnotnějším hudebním barokním nástrojům v Čechách a jejich význam se dá nazvat celoevropským.
Chvála od muzikantů
Každé varhany jsou samy o sobě výjimečný hudební nástroj, který musí splňovat mnoho vysokých požadavků. Varhanář už při návrhu nástroje musí brát v potaz, kde budou stát, aby vzhledově dobře zapadly do prostoru. Výroba je náročná, nástroj musí dobře hrát, přesně znít a fungovat. V církevních prostorách slouží především k liturgickým potřebám, v posledních letech stoupá v oblibě jejich koncertní využití.
„Na zdejší varhany jsem hrál poprvé a jsem nadšený. Je to unikátní nástroj,“ ohodnotil světově známý varhanní virtuóz Tomáš Flégr kladrubský hudební skvost poté, co zde vloni vystoupil na jednom z koncertů v rámci hudebního festivalu Kladrubské léto.
Z nástroje byli podobně nadšení například profesor AMU Jaroslav Tůma či varhaník a dirigent Adam Viktora.
Historie kladrubských varhan je opředena mnoha tajemstvími a dohady. Výrobu tohoto jedinečného barokního nástroje výrazně ovlivnil architekt a stavitel Jan Blažej Santini Aichel, podle jehož projektu byl klášterní kostel v letech 1712-1726 přestavován do současné, barokně gotické podoby. Nejnovější odborná literatura Santinimu přiznává autorství podoby varhanní skříně. Podobně jako kostel samotný i varhanní skříň je vyhotovena ve stylu kombinujícím barokní a gotické prvky.
Kdo nástroj postavil?
Kdo tento mimořádný nástroj sestavil, je sporné. Uváděn je např. na základě zmínky hudebního historika E. Trolda neznámý varhanář Kaufmann z Lokte či Leopold Burghardt, kterého několikrát ve svých dílech zmiňuje známý muzikolog Rudolf Quoika. Ten uvádí rok 1726 rokem vzniku stavby varhan. O jeho tvrzení se ve svých literárních dílech opírá také autor studie o loketských varhanářích Lubomír Tomší.
V tu dobu byl představeným kláštera opat Finzguth a jeho poněkud svérázný způsob ukládání účtů a vedení účetnictví tak zamotal hlavu mnoha následujícím generacím, nenašel se jediný doklad o jméně varhanáře, kterému byla vyplacena mzda za odvedenou práci.
Stejný rok a stejné jméno tvůrce varhan uvádí také český stavitel varhan Vladimír Šlajch. Ten se opírá o stavebně historický průzkum Evy Holanové z roku 1971, který prováděla pod Státním ústavem pro rekonstrukce památkových měst a objektů. Ta však Burghardtovo jméno ve své zprávě nikdy neuvedla.
Varhany však nesou jednoznačně Burghardtovy stylové znaky. Historici si však lámali hlavu, proč byl kromě Burghardta jmenován coby možný autor také Kaufmann. Byla to právě Holanová, kdo vnesl do celé záhady trochu světla. Její důkladný a pečlivý průzkum přináší zprávu, že Trold si mohl špatně vysvětlit lístek, který byl dlouhé roky uložený ve vzdušnici varhan a byl objevený při jejich opravě v roce 1922.
Domnívá se, že Trold četl chybně jméno Kaufmann namísto jména Fassmann. Fassmann byl tovaryš, který pro svého mistra Burghardta zhotovoval právě ony pístnice.
Díky výzkumu Holanové se dnes badatelé a historici drží hypotézy, že kladrubské varhany jsou opravdu dílem Leopolda Burghardta, neboť v kronikách dohledala zápis, že za varhany z Lokte bylo zaplaceno neuvěřitelných 4150 zlatých. Na tehdejší dobu to byla značně vysoká částka a dražší byly následně údajně jen varhany v katedrále sv. Víta v Praze a sv. Mořice v Olomouci.
O jedinečnosti svědčí i skutečnost, že celá varhanní skříň je vyrobena z dubového dřeva. Hrací stůl, který dosud býval vždy součástí varhan, stojí v Kladrubech samostatně, mimo varhanní skříň. Odborníci se domnívají, že jde o první varhany se samostatným hracím stolem v českých zemích.
Okolo hracího stolu jsou netradičně vysoko rozmístěné píšťaly. Ty mají kolem sebe dostatek prostoru k ideálnímu vyznění po celém kostele. Pro dostatečné zásobování píšťal vzduchem byla vybudována vskutku důmyslná soustava rozvodů a konduktů. V neposlední řadě je nutno vyzdvihnout i důmyslný systém mechanického ovládání hracího a rejstříkového systému.
Okouzlený císař
Velkolepý hudební nástroj okouzlil i rakouského císaře Františka I. Během jeho návštěvy Kladrub v roce 1812 jej klášterní varhany zaujaly natolik, že se začalo jednat o jejich převozu do Vídně. K tomu naštěstí ale nedošlo.
Geniální nástroj bude i v letošním roce znít v rámci hudebního festivalu, potěší též ucho věřících na pravidelných mších, které se v kostele několikrát do roka konají a poslechnout by si ho měli také návštěvníci plánované Noci kostelů.
