Odkud jste a co vás přivedlo do Stříbra?

Pocházím z Brna, vystudoval jsem tam přírodovědnou fakultu, obor geologie. V tomto oboru jsem začal působit v GIS Jihlava. Následně jsem se přiženil do Plané. V roce 1984 jsem s tehdejší manželkou zakoupil ve Stříbře dům, ten jsme následně zrekonstruovali. V něm žiji se svojí druhou ženou dodnes. A postupem času se ze mne stal čím dál větší stříbrský patriot a přesunu sem jsem nikdy nelitoval. A jak slyšíte, už nemám ani trošku brněnský přízvuk. (smích)

Kde jste všude pracoval než jste se stal ředitelem stříbrského muzea? A jak jste se k tomuto místu dostal?

Já to vezmu trošku zeširoka. Já jsem totiž zaměstnán v tomto muzeu už podruhé. Ve svém původním oboru jsem několik let pracoval jako expert na zahraničním oddělení GIS v Praze, odkud jsem byl vyslán jako znalec v oboru do Mozambiku a také na Kubu. Po návratu z Kuby jsem v roce 1991 nastoupil v okresním muzeu v Tachově, kde jsem byl zařazen jako odborný pracovník pobočky Stříbro. Podotýkám, že tato pobočka tehdy nebyla otevřena pro veřejnost, byl to vlastně jakýsi depozitář. Tehdy tu vedoucí pobočky dělala paní Jarmila Směšná a já na ní dodnes vzpomínám s úctou a kolegiální láskou.

V roce 1993 mne oslovilo Občanské fórum z Plzně, jestli bych nechtěl vykonávat funkci v managementu policie Západočeského kraje. Byl jsem bezúhonný a po celý život nestraník, takže jsem se jim jevil jako ideální kandidát. Musel jsem složit přijímací zkoušky a poté jsem nastoupil na Krajský úřad vyšetřování ZPČ kraje. Tam jsem působil do roku 2000 a následně jsem přešel ke kriminální službě. Čekaly mne další zkoušky, po jejichž složení jsem mohl provádět znalecké posudky z oboru biologie. A přišel rok 2011 a kamarádi mě vysloveně vyhecovali, abych šel do konkurzu na právě uvolněné místo ředitele stříbrného městského muzea. Ten jsem vyhrál a v listopadu jsem se funkce ujal.

Co následovalo? Byl to přeci jen trochu krok do neznáma.

Tak nebudu lhát, že začátky byly lehké. Bylo to naprosto něco jiného než jsem zažíval u kriminálky. Muzeum bylo tehdy po poslední části rekonstrukce, nebyly zde žádné expozice, sbírkové materiály a fondy byly volně uloženy po chodbách. Tím bylo jasné, jaký je můj první úkol. Do května 2012 jsme zde museli vytvořit kompletní expozici muzea. Nebylo to lehké období. Část zaměstnanců v tu dobu odešla, musel jsem řešit i tuto situaci. Nechci, aby to znělo jako holedbání, ale prostě si myslím, že co jsem si tehdy stanovil, toho jsem dosáhl. Společně s ostatními kolegyněmi jsme postupně nastolili klasický provoz muzea a ještě jsme pod správu muzea přijali kostel sv. Máří Magdaleny a vyhlídkovou věž kostela Všech svatých. A tak je tomu dodnes.

Co obnáší funkce ředitele? A jak získáváte předměty do sbírek?

V malém muzeu není funkce ředitele jen běžná kancelářská agenda. Já jsem od instalatéra po zedníka vším, co je třeba. Jednou je to opravit odchlípnutou omítku, podruhé opravit nedovírající okno, potřetí zase něco jiného. Většinu drobných opravy si dělám sám. A stejně tak i na vyhlídkové věži a v kostele sv. Máří Magdaleny. Co zvládnu sám, sám opravím. Jinak se starám především o hospodaření s veřejnými prostředky, kterými coby příspěvková organizace disponujeme. Vše musí plnit zákonné požadavky a těch není zrovna málo.

No, a příspěvky získáváme často díky darům návštěvníků. Navštíví naše muzeum, výstava je osloví a najednou jim dojde, že mají doma leccos, co stejně nevyužijí a mohou postrádat a tak to prostě donesou k nám. Dále samozřejmě taky vlastním sběrem. Dá se říci, že spolupracujeme již s osvědčenými lidmi, kteří mají vztah k našemu muzeu. Takže vystavující se sice často opakují, ale pokaždé přichází s něčím novým. Vím, že tito sběratelé jsou solidní, že se mohu spolehnout na jejich odbornost a kvalitu vystavovaných exponátů už když si plánujeme termíny výstav.

A asi bych tady řekl ještě jednu věc… vy pořád mluvíte o funkci ředitele, ale my jsme na vlastní kůži tady s kolegyněmi zjistili, že velmi důležitá je i funkce uklízečky. Málokdo si uvědomí, jaké štěstí je mít dobrou a spolehlivou paní na úklid. A já se rád pochlubím, že my ji máme.

Historické fotografie areálu v Babylonu.
Nebezpečné zábradlí a zavřené sprchy. Lidé si stěžují na koupaliště v Babylonu

Práce máte evidentně dost. Čemu jste se věnovali, když bylo muzeum několik měsíců zavřené. Měli jste tedy volněji?

Tak to jsme tedy opravdu neměli. Dělali jsme inventarizace nových sbírkových předmětů a spoustu dalších činností, na které není při běžném provozu čas. Tudíž je pak děláme po pracovní době ve svém volném čase. A věřte či nevěřte, nezastavili jsme se.

Co může muzeum ve Stříbře nabídnout návštěvníkům v tuto chvíli? A chystáte nějaké novinky?

Od června od konce září u nás probíhá retro výstava s názvem „Vzorná hospodyňka aneb domácnosti našich prababiček“. A protože covid zamíchal snad opravdu vším, řešíme právě další výstavy. Rád bych, aby se zde opět objevily výstavy z oboru fotografie a malířství. Doufám, že tyto pak už budou s tradiční vernisáží. Tam se totiž mohou lidé setkat, popovídat si o svých oborech, vyměnit zkušenosti. Vernisáž je tak nezbytnou částí výstavy.

Pořádáte v muzeu také nějaké kulturní akce a jste za to rád?

No to víte, že ano. Zejména Stříbrští je dobře znají. Oblíbené jsou akce mateřských školek, jejich vystoupení při jarních a vánočních svátcích. Základní umělecká škola zde pořádá tradičně absolventské koncerty. Bývají zde nejrůznější přednášky. Provozujeme s MKS Stříbro letní kino na dvoře muzea. Já razím teorii a to doslovně , že budova musí žít. A ještě bych rád zmínil, že máme v podkroví sál, který pronajímáme na nejrůznější akce.

Ve funkci ředitele muzea jste tedy letos deset let, jak hodnotíte jeho vývoj a co byste si do budoucna přál?

Tak moji práci musí zhodnotit zřizovatel, to musíte na radnici (smích). A co bych si přál? Asi to bude znít podivně, ale lepší zázemí pro turisty. Aby si o víkendu mohli dát na náměstí dortík, kafe, čokoládu, oběd. A když zde bude více takovýchto „taháků“ na turisty, bude vyšší návštěvnost muzea. Vše souvisí se vším. Zatím nejvíce táhne hornický skanzen, ale tam zase z časových důvodů není možno rozšířit otvírací dobu a všem vždy vyhovět. Ale to by bylo na další dlouhé povídání.

Jste městské muzeum, jak se vaše činnost liší od muzeí zřizovaných krajem nebo státem?

Z mého pohledu je největší rozdíl v tom, že ta státní jsou více svázaná předpisy a pravidly, vykazují více administrativy než ukládá zákon o muzeích a galeriích. Na druhou stranu mají větší množství odborných zaměstnanců. My si odborníky leckdy prostě dle situace musíme najímat.

Blíží se doba dovolených, těšíte se na léto? Budete ho mít pracovní nebo bude i nějaký odpočinek?

A tak odpočinek potřebuje každý, tudíž i já. Mým částečným relaxem je členství ve zdejším hornickém spolku, jehož jsem aktivním členem. Dovolenou jako takovou s paní plánujeme mimo covidovou dobu každý rok a tak to bude snad i letos. Navíc se stanu poprvé dědečkem, takže ani rodinu neošidím. A na léto se těším i z toho důvodu, že doba dovolených, doufám, přivede do našeho muzea spoustu návštěvníků.