Předměty, které mohli návštěvníci vidět, pocházely ze soukromých sbírek. „Chceme uctít stříbrské veterány, zejména pány Bajgara, Důlku, Hybína a další, kteří bojovali za svobodu naší země. Veškeré předměty, včetně uniforem, nám zapůjčili občané města. Chtěl bych poděkovat také Ostrostřelecké gardě a kamarádům, kteří mají rádi vojenskou historii, za nezištnou pomoc při přípravě výstavy,“ řekl nám Tomáš Krbec.

Vystavovatelé své kousky nezískávají lehce. „Někdy se stane, že nám někdo něco daruje, ale většinou sledujeme burzy a zbraně si sami kupujeme. Některé kusy ale bývají předražené, proto si musíme opatrně vybírat a dáváme přednost těm, o kterých víme, že se těžko dají sehnat,“ vysvětluje původ vojenské techniky Krbec.

Návštěvnost výstavy byla veliká, zbraně a vozidla nejvíce upoutaly děti. „Mě zbraně zajímají, doma mám pistoli, luk a samopal (dětské). Také jsem začal chodit na střelecký kroužek,“ pověděl desetiletý Michael Kubeš, který si zkusil podržet opravdový samopal. „Jé, ten je hrozně těžký, kolik asi váží,“ podivoval se. Na to mu odpověděl Stanislav Smolík. „Tento je typ MP 38 německé výroby a váží kolem čtyř kil, ale jsou i těžší,“ předvedl chlapci zbraň Smolík.

Na výstavě byly zbraně i z dob Keltů, nechyběla ani pravá drátěná košile a řada uniforem. Jak se o takové exponáty postarat, to nám popsal Karel Milt a Satnislav Smolík. „Uniformy rozhodně nepereme, ty se musí čistit opatrně a chemicky. Pak se musí chránit před vhlkostí a moly,“ uvedli Milt se Smolíkem.

Na výstavu přišly i manželky veteránů a jejich děti. „Jsme moc rády, že se na ty, co bojovali za naši vlast. Dnešní generace bohužel, historie už moc nezajímá, ta má jiné starosti. Ale historie se má přece připomínat, už jen proto, aby se neopakovala,“ shodly se Marie Bajgarová, Jarmila Důlková a Jindřiška Matušková.

Bajgarovy ovšem nemrzí jen to, že dnešní doba zapomíná, ale také to, že je zloděj připravil o cennosti z války. „Před pěti lety nám zloděj vykradl dům, nebylo nám líto drahého ošacení či elektroniky, ale ukradl nám věci po tatínkovi, vyznamenání a medaile, a to nás moc mrzí, to jsou věci, které již nejdou nahradit,“ lituje František Bajgar.

Sbírání starých zbraní je zvláštním koníčkem asi tří desítek stříbrných občanů. „Chci za všechny kluky poděkovat jejich manželkám a partnerkám, že s námi mají trpělivost, a že mají pro našeho koníčka pochopení,“ vzkazuje Tomáš Krbec závěrem.