Je neděle krátce po poledni a rtuť teploměru dosahuje na čísla letních parných dnů. Letiště Kříženec přijímá zprávu od pověřeného pracovníka Lesů České Republiky, která hovoří o zvýšeném riziku vzniku požárů a nutnosti provést kontrolní let nad územím Západních Čech. Pilot Milan Škarecký se připravuje k letu a technik Jan Benda provádí kontrolu letadla a doplnění paliva.
„Dříve bylo v lesích třeba i čtyři sta lidí, kteří kontrolovali les, jestli někde není požár,“ vypráví pilot. „A to ani oheň mnohdy nenašli. Proto vznikla letecká služba. Z letadla je vidět dým i na padesát kilometrů,“ dodává. „Hlavní riziko požáru je o víkendu, když je teplé a suché počasí. To do lesa míří davy turistů, houbařů a chatařů, a nejsou tam žádní lesní dělníci,“ vysvětluje a spolu s technikem se shodují, že nejvíce lesních požárů je z nedbalosti a z odhozených cigaret.
Je po jedné hodině odpolední a nastupujeme do letadla. Motor naskočí a Milan Škarecký kontroluje všechny ty různé přístroje na palubní desce. Provede motorovou zkoušku a pomalu rolujeme po dráze. Za okamžik startujeme a Cesna se odlepí od země a míříme severním směrem na Krušné Hory. První obec, kterou míjíme je Chodová Planá, přelétáme rybník Regent a město Mariánské Lázně.
Míjíme stavbu rychlostní komunikace na Karlovy Vary a letoun stoupá nad Klínovec. Poryvy větru sílí a kupovitá oblačnost houstne. Věž na Klínovci máme po levé straně a před námi se objevují siluety větrných elektráren. Míříme směrem k Chomutovu.
U Nechranické vodní nádrže opouštíme Krušné hory a pilot stáčí Cesnu jižním směrem kolem Doupovského vojenského prostoru.
Ve vysílačce je rušno. Jiná letadla se spojují s věžemi letišť a ohlašují přistání nebo průlet vzdušným prostorem. „Tady začíná pršet, jdu dolů,“ ozve se pilot větroně až ze Šluknovského výběžku. „Zůstaň nahoře. To máš dva v jednom, stoupáš a zároveň myješ…“ vtipkuje jeho kolega.
Tou dobou uplynula více než hodina letu a zatím jsme neobjevili žádný náznak začínajícího požáru. Po pravé straně máme přehradu Hracholusky a vlevo se objevují sídliště v Plzni. Pilot prudce stáčí Cesnu vlevo. Přetížení mě tlačí do sedačky a mám problém udržet foťák v ruce. Křídlo letadla je téměř kolmo k zemi a v tu chvíli pochopím oč jde. Dole je oheň. „Otočím to ještě na druhou stranu, ať můžete lépe fotit,“ říká Škarecký a letadlo se naklání na opačnou stranu. Dvakrát kroužíme kolem požáru lesní paseky. Dole stojí muž, a mává na nás. Tak tady už o ohni vědí. Letíme dál, směrem na Šumavu.
Letíme ke Klatovům, po pravé straně se objevuje vodní zámek Švihov, krajina mění trochu ráz. Před námi se zdvíhají vrcholy Šumavy, prolétáme kolem Nýrska, vlevo Čerchov a Domažlice. Pomalu se vracíme směrem na Planou. Poznávám v dáli Přimdu, dole Bor a u Plané spatřujeme další dým v lese. „Ještě se zaletíme podívat, co se tam děje,“ říká pilot a míříme směrem na Tachov. Na okraji lesa před Blažejovem asi někdo zapálil odřezané větve. Nic velkého, ale pro jistotu zakroužíme nad místem a vracíme se na letiště.
Po dvou a půl hodinách letu dosedá Cesna na Kříženec, roluje k hangáru a pilot vypíná motor. Ještě zbývá nahlásit na příslušné telefonní čísla ohniska rizik vzniku požárů a technik přebírá letoun ke kontrole. „Kdyby u toho ohně vedle Hracholuské přehrady nikdo nebyl, museli bychom přistát na nejbližším letišti a požár nahlásit dole,“ dodává Škarecký. Monitorovací let je u konce.