Pracovat ve fabrice přestává být ostudou. Dokonce i pro lidi, od kterých byste to nečekali. V tachovském Grammeru, podniku na výrobu loketních a hlavových opěrek pro osobní automobily, pracuje například početná menšina Vietnamců. „Zjistili, že pravidelný měsíční příjem a perspektiva dlouhodobého zaměstnání je lepší alternativou, než stánkový prodej,“ říká předák závodní odborové organizace Kovo Juraj Gomolák. Oficiálně nechtěl být v novinách jmenovaný ani jediný vietnamský zaměstnanec.

Za příslib, že zůstanou v anonymitě, se však někteří z nich přeci jen rozhovořili. „Pronájmy míst na tržišti jsou čím dál dražší, prodej se už tolik nevyplatí,“ prozradil třicetiletý montážní dělník, který předtím prodával na Svaté Kateřině. Tamní tržnice patří Čechovi, který ji pronajímá obchodníkům. Dalším vnějším faktorem, který zasahuje do stánkového prodeje, jsou podle Vietnamců bossové, kteří dodávají zboží. „Chtějí hodně peněz, už tolik nevyděláváme,“ prozradil další bývalý trhovec.

Přestaly se prý dodávat džíny a boty za dvacet, třicet korun, které pak stály na stánku desetinásobek. „Maximální zisk na zboží je teď dvacet procent,“ prozradil jeden z bývalých prodejců. V neposlední řadě přispěly k odchodu Asiatů z tržišť i časté kontroly celníků a obchodních inspektorů, zabavování zboží a dlouhá pracovní doba, až dvanáct hodin denně za každého počasí. Stánkový prodej však začal vadit i samotným Vietnamcům. Jejich děti studují střední školy v regionu, patří většinou k premiantům, a řada z nich se chystá, nebo už dokonce dostala na vysoké školy.Anajednou se za své rodiče od stánků stydí.

Sami vidí své perspektivy jinde, než jejich rodiče, kteří přišli začátkem 90. let do příhraničí a zakotvili na tržištích. „Já chci být právník,“ prozradil osmnáctiletý student Tran, který navštěvuje gymnázium v Tachově. Cizinci mají na pracovním trhu oproti Čechům jednu výhodu. Zpravidla jsou pracovitější a přizpůsobivější, a jsou vděční, že dostali příležitost. Konkrétně v Grammeru třeba udělali s Vietnamci dobrou zkušenost, daleko lepší, než s romskými zaměstnanci. „Když zjistí, jak je práce montážního dělníka náročná, odcházejí.Anepřesvědčí je ani solidní plat a různé výhody,“ potvrzuje ředitel tachovského závodu Martin Kořínek.

Další místa, obsazovaná na Tachovsku cizinci, jsou v zemědělství. Nejvíce tu pracuje Ukrajinců, jimž se platy na úrovni 10 až 12 tisíc korun hrubého zdají dostačující. V podnicích, kde potřebují šičky, jsou zase úspěšné Mongolky, Rusky, a ženy ze Slovenska. Východoevropské pracovnice mají navíc i výhodu, že se líbí českým mužům. Nejedna už na Tachovsku našla kromě práce i manžela. „Hodně mých kamarádek tu nejkprve pracovalo a pak se tu provdalo,“ potvrzuje Zuzka, která je rovněž ze Slovenska a máčeského přítele.

Glosa autora na toto téma je zde