Škoda každé bobule, která není zužitkována. Navíc když se dá zkapalnit a přinese fajn zábavu a dobrou náladu. Tento názor razí organizační skupina Chaos, která v pátek 5. dubna v prostorách komunitního centra KAT v Tachově pořádala už 23. ročník své vinařské soutěže Tachovská bobule. Porotcem se stává automaticky každý soutěžící a také hosté, kteří si oblíbenou událost nenechávají ujít. Hodnotí se vzhled, barva, vůně, chuť a celkový dojem, letos všechny nejvíce nadchl Gumplík Miroslava Jarého. Jako nejhezčí vinětu vybrala tříčlenná porota tu, kterou měl na donesené lahvi Bohuslav Vocelka.

Letošního ročníku se zúčastnilo šest domácích vinařů, kteří donesli 17 vzorků, kdy se mezi stálicemi objevily i nové názvy. Zatímco Jitka Vocelková, která vyhrála nejvíce ročníků Tachovské bobule z celé party, donesla čtyři druhy svého tradičního Maminčina čara, Miroslav Jarý dorazil například s Rbarem, Gumplíkem či Běluškou. „Dal jsem do soutěže víno z višní naší sousedky. Jmenuje se Višně paní Koutné,“ řekl Deníku soutěžící Václav Smihrodský, který přidal do soutěže i další dva doma vyrobené druhy. Rodinu Vocelkovu zastupovala nejen rekordmanka paní Jitka, litrové vzorky donesl také její manžel Bohuslav a syn Jan. A v soutěži nemohl chybět ani Václav Zacpal z Úšavy. Ten mimo soutěž donesl přítomným kamarádům a hostům ochutnat svoji specialitu Úšavský penicilín. „No to vám opravdu neprozradím, z čeho to dělám, vy byste to ještě napsala do novin,“ smál se dotazu reportérky Deníku. K tekuté dobrotě pouze dodal, že ač víno sám vyrábí a nepije, tak sklenku své speciální „meducíny“ si dává s kamarádem téměř denně a oběma tak pořád slouží zdraví.

Tachovskou bobuli 2024 vyhrál Gumplík. | Video: Deník/Monika Šavlová

„Bobule“ vinaři z Tachovska nesbírají na vinicích, ale především na svých zahrádkách, podmínkou je, aby plody vyrostly a uzrály na území okresu. „Jeden syn hlásí, tatí, otrhej si rybíz, druhý, že jsou zralé hrozny. Tak jsou tady teďka taky, aby mi dali hlas,“ vtipkoval v průběhu večera Václav Smihrodský a ukazoval na členy své rodiny, kteří dorazili s ním. Šance na švindlování však byla mizivá, každý soutěžní vzorek dostal při příchodu číslo a jméno vinaře znal pouze číšník a dle diskuze u stolu bylo jasné, že svá vína občas nepoznali ani sami autoři. „Víno kvasí zhruba 6 neděl, pak se několikrát stáčí,“ vysvětloval Václav Smihrodský reportérce Deníku. „Já víno piju jen příležitostně, ale ráda ho vyrábím. Ovoce co nezpracuji do marmelád nebo koláčů, tak naložím. Tentokrát jsem přinesla z loňských vín jen jablka, další vzorky jsou z předloňska. Takže moc s výhrou nepočítám, rybízové, co vloni vyhrálo, má letos úplně jinou chuť,“ přiznala Jitka Vocelková.

Role číšníka se ujal Jan Edl, jinak známý vedoucí pracovník tachovského archivu, který se skutečnou noblesou před rozléváním každého vzorku hlasitě oznámil jeho číslo a následně bedlivě dbal, aby měli všichni soutěžící dostatek času a klidu na koštování a hodnocení. „Ještě na jazyku lehce perlí,“ bylo slyšet od stolu při vzorku osm. Devítka pak prý byla příliš usedlá. Ač sám víno nedělá, téměř pravidelně se soutěže účastní také Zdeněk Hájek. „Mám tady kamarády a přátele, je to vždycky povedená akce,“ pochvaloval si zábavu, kde nebyla o vtipy a škádlení nouze.

Dodané vzorky hodnotilo nakonec 13 přítomných, bodovalo se od nuly do dvou bodů, povoleno bylo hodnotit i půlbodem. Vítězem Tachovské bobule 2024 se stal Gumplík Miroslava Jarého. Za ním skončila Maminčino čaro rybíz od Jitky Vocelkové a třetím nejlepším vínem byl Jučar opět od Miroslava Jarého. Nejhezčí vinětu vybírala tříčlenná porota, do níž byla přizvána i sama reportérka Deníku společně s Janem Edlem a Zdeňkem Hájkem. Hodnocení nebylo jednoduché, ale nakonec se porota shodla, že cena za nejhezčí vinětu v letošním roce patří Bohuslavu Vocelkovi.

Dlouholetý předseda organizační skupiny Chaos, která organizuje Tachovskou bobuli, Miroslav Jarý předal svoji funkci mladší generaci. Jeho nástupcem se stal Jan Vocelka. „Rádi bychom, aby tradice pokračovala, aby se k nám v příštích letech přidali další nadšenci. Spousta zahrádkářů si dělá domácí víno ze svých plodů, ale proč nejdou mezi nás nevíme. V naší soutěži bychom novou krev uvítali,“ láká do příštího ročníku nové tváře Miroslav Jarý.