V sobotu takového hledali na louce v centru vesnice.

Mezi těmi, kdo účastníkům soutěže fandili, nebylo možno přeslechnout slovenštinu. „Moje meno je Štefan Kocák, narodil som sa dvaciateho šiestého marca 1948 vo Vítkově, okres Tachov," uvedl jeden ze skupinky Slováků. Štefan Kocak se narodil v domě čp. 40. Už ale jako půlroční se s rodiči odstěhoval zpátky na Slovensko. „Přijelo nás sem v pátek deset rodáků. Já sám si pochopitelně na nic z Vítkova nepamatuji, ale moji rodiče často vzpomínali. Moc jsem si přál se ještě jednou v životě podívat do kraje, kde jsem se narodil. Díky Štefanu Berčíkovi, který vše zorganizoval, se to povedlo," vyznal se Štefan Kocák. Vyprávěl o tom, že celý život pracuje v kultuře, vede mimo jiné čtyřicet let folklórní soubor Vranovčan.

Na Vítkov i Tachov si velmi dobře vzpomíná další z rodáků Ján Šimko. „Do Tachova jsem chodil do školy, odstěhovali jsme se, až když jsem skončil třetí třídu. Všechno mám před očima. Hlavně ty rybníky, které tady ve Vítkově byly. Když jsem se díval od babičky z okna, viděl jsem přímo na ně. V létě jsme se tu s kamarády koupali, v zimě bruslili. Ty rybníky mi tu chybí. Ale jinak to tady máte krásné, takové uspořádané, příjemné, Tachov i Vítkov jsou plné zeleně," pochválil Ján Šimko a dodal: „Splnila se mi celoživotní tužba, moc jsem si přál se sem ještě jednou podívat. Škoda, že už jsem nemohl vzít s sebou rodiče."

Skupinka rodáků si Vítkov prohlédla už v pátek a porovnala jeho dnešní tvář s dobovými fotografiemi. V sobotu je po poledni přijal starosta Tachova Ladislav Macák. V neděli si prohlédli pivovar v Chodové Plané a Mariánské Lázně.

„Mám celou rodinu na Slovensku. Jednou se můj bratr potkal se Štefanem Kocákem. Ten mu řekl, že se narodil ve Vítkově, bratr na to, že tam má bratra. Po válce tady totiž žilo čtrnáct slovenských rodin, které se pak vrátily zpátky do okresu Vranov. No, a tak nás napadlo pozvat rodáky do Vítkova," popsal Štefan Berčík, organizátor setkání rodáků, ale i dalšího bodu sobotního programu – soutěže v kosení trávy.

Rodákům i dalším účastníkům vyhrávali Tachovští dudáci, harmonikář a další kapela. Ke kosám a vykolíkovanému prostoru se postavilo čtrnáct dospělých a sedm dětí. Dosažený čas nebyl rozhodujícím měřítkem, odborná porota posuzovala hlavně kvalitu práce. Každý účastník ale musel před započetím seční ochutnat pravé slovenské halušky a zapít je žinčicou. „Ta ho požene k rychlejšímu sekání," vysvětlil moderátor.

Vítkovským sekáčem se stal již tradičně Štefan Berčík. Mezi vítězi toto příjmení zaznělo ještě jednou. V dětské kategorii vyhrál dvanáctiletý Josef Berčík.

Ve Vítkově na návsi seděli čeští i slovenští účastníci akce, která nepostrádala prvky recese, ještě dlouho do noci. A zábava rozhodně nevázla.