Vláda hází klacky pod nohy a vytváří nerovné podmínky

Převádět úspěšně koníček na obchod se jen tak někomu nepoštěstí. Své o tom ví Milan Uxa z Plané, který se postavil na vlastní podnikatelské nohy už před dvaceti lety. Začínal v oboru finančnictví a obchodní srdce zdědil po otci. Rád se věnuje, fitness, plavání, sportu obecně, fotografování a celé řadě dalších aktivit. A právě tyto záliby se odrážejí v jeho zařízeních. Jenže krom sportovního vyžití, dobrého pití, hudby a relaxu provozuje i takzvané výherní automaty a to je v poslední době problém.

Novinky v zákonech a vyhláškách vnímá přinejmenším rozpačitě a rozhodně jako nespravedlnost a ránu pod pás. Podle jeho slov nejde nahlížet na problematiku herních automatů jen přes nemocné maniakální hráče a související patologické jevy, ale je nutné řešit situaci komplexně. „Jde o nesmyslné pojetí zákona a vlastně jen o umlčení veřejnosti," říká v reakci na snahy obcí a měst vytěsnit herny. S tím, že zmizí výherní automaty, zmizí i zisk z nich a potažmo i věci na něj navázané jako jsou pracovní místa, bowling, relaxační centra, music bary, o práci přijdou i někteří řemeslníci. V boji proti hazardu se navíc hráči jen přesunou z jednoho místa na druhé. Špatná vize, nevěříte? V rozhovoru pro Deník na otázky odpovídal Milan Uxa.

Vaše podniky se navenek nejeví jako hráčská doupata. Jde o jakási relaxační centra. Jsou to tedy i herny?
Snažím se dělat podniky absolutně multifunkčně, aby zákazník našel vše pod jednou střechou. Jenže v momentě kdy máte v provozovně automat, okamžitě jste herna. Abychom ale mohli herní automaty provozovat, museli jsme v kolaudačním rozhodnutí mít klauzuli ´herna´. Jenže stavební úřad vám řekne, že není žádné specifikum, co to herna je, nemáme na to tabulku, ale když to vyžadujete, tak vám to tam dáme. V tu chvíli ať je to benzinová pumpa, diskotéka, sportbar, tak je to legislativně herna.

Co je tím klackem, který vám stát hází pod nohy?
Je třeba říci, že je to právě stát, kdo je původcem veškerého problému kolem herních automatů. Stát vytvářel podmínky pro fungování. Unie vlastníků herních automatů posílala státu rozbory a tu situaci, jaká je dnes, předvídala už před deseti lety. Právě, jakým způsobem se nerozlišují jednotliví podnikatelé a herní automaty se dávají do rukou všem, kdo má živnostenský list, tak jsme věděli, že přijdou problémy. Stát je ale začal řešit nesmyslně. Vždyť jde o legální podnikaní a ze strany státu je to nyní likvidační proces namířený směrem k podnikatelům v poměrně krátkém časovém úseku bez ohledu na investice, které provedli. Bez ohledu na životní příběhy lidí, kteří v tomto byznyse dělají nebo jsou zaměstnaní. Myslím si, že řešení, které stát udělal, je tím nejhorším a je z neznalosti problému. Provedete určitou investici, stát vám ji povolil, zaplatil jste všechny poplatky s tím spojené, a obchod jste provozoval na základě zákona, který fungoval. Stát najednou přijde a řekne: tak, a nyní přestanete tuto činnost provozovat. Bez ohledu na to, kolik jste do toho investoval, kolik zaměstnáváte lidí. Spatřuji to jako křivdu.

Jde ale o potírání hazardu…
Stát lže, že jim jde o potírání hazardu. Jde jim jen o peníze. Kdyby jim šlo o ty lidi, řešilo by se to s prvním automatem hned po ´revoluci´. Od začátku devadesátých let se ale nic neřešilo. Paradoxně samotné firmy provozující hazard přišly s tím, aby se ochránili právě ti lidé, kteří jsou nejvíce vespod a hazardu propadli.

Při pohledu na různé statistiky zjistíte, že počet závislých na drogách, cigaretách a alkoholu je podstatně větší než závislých na výherních automatech. To ale samozřejmě neomlouvá, že ten byznys existuje. Jenže on existuje i alkohol, který je legální jako automaty a sním nikdy, nikdo nebojoval krom toho, že se řeklo, že je možné ho požívat od osmnácti let. Je to mnohem větší problém než gambling.

Právě proto mohou jednotlivá města zakazovat herny a vytěsňovat tak hazard pryč…
Stát, potažmo zákon, umožňuje vydávání nejednotných vyhlášek, které si může každé město zřídit. Což znamená vytváření nerovného konkurenčního prostředí, jak mezi podnikateli i mezi městy. V jednom městě mohou být herny, v jiném nemohou. Toto nepovažuji za boj s hazardem! Boj s hazardem přeci znamená, že stát vyhlásí nulovou toleranci pro všechny, vytvoří rovné podmínky a zakáže provoz heren v celé republice včetně on-line sázení. Nový zákon je více korupční než ten před ním.

Je neskutečně směšné si myslet, že v boji proti hazardu ho zakáží v jednom městě a hráči nepojedou do jiného, kde je to dovoleno. Co to je za boj? Naopak takoví lidé pojedou autem, možná opilí, někde se vybourají… Je to nešťastné řešení. Navíc, co se týká komunikace měst s podnikateli v herním průmyslu, tak je arogantní, přehlíživá, strašná.

Víte, není možné na problém nahlížet černobíle, jakože je to peklo a když herny zakážeme, bude klid. Je tu mnoho propojení s dalšími odvětvími, což ti, kdo v byznysu nedělají, si neuvědomují. Jen kolik zaměstnanců přijde o práci, kolik řemeslníků živím, kteří dělají úpravy, je řada objektů, za které se platí nájem a tak dále. O to vše se přijde tím zákazem.

Na jedné straně herna přináší peníze, na straně druhé jsou tu přeci jen lidé, kteří kvůli hráčství přišli o majetek i zdraví. Jak tedy problém řešit?
Jsem abstinent a nejsem hráč. Nebudu tedy obhajovat zmiňovaný obchod. Dotlačila mě k tomu ale doba. Stát to povoloval a já, abych měl své provozovny konkurenceschopné, jsem musel automaty pořídit. Kdybych je neměl, nemohl bych konkurovat v prostředí, které je kolem mne. Jak ale řešit ten problém? Sebral bych likvidační rozhodování o provozu heren městům. Měly možnost už v územním plánu rozhodnout, zda a kde bude taková činnost provozována. Například Mariánské Lázně už kdysi rozhodly, že v lázeňské zóně žádný takový provoz nebude. Takže města, která křičela, že nemají nástroje a zbraně v boji proti hernám, je měla vždy, jen je nevyužívala. Peníze z heren do rozpočtu byly ale vždy velice zajímavé.

Problém kolem herních automatů navíc rozvířila média a hlavně politici, protože se na tom krásně sbírají politické body. Je jednoduché prohlásit: já zakážu hazard. Jenže je nutné rozdělovat podnikatele od ´podnikatele´ a soustředit se například na ty, kteří mají jednu zaplivanou místnost v ní jen výherní automaty a hrají jim tam nezletilí…

Patologické hráčství je tak trochu nafouknutá bublina. Celý problém je možné regulovat už tím, že když sem hráč přijde, já ho zkontroluji kasinovým způsobem. Vezmu si od něj občanský průkaz, zadám ho do systému a finanční úřad okamžitě vidí, že on například pobírá dávky, tak mu dávky může ihned škrtnout. Na druhé straně nikdo nemůže lidem zakazovat hrát automaty, když si na to vydělali peníze. Je nutné říci, že je dost lidí, kteří hazardem vyhráli dost peněz, ale hodně jich také o peníze přišlo, to je hra.

Komentář Antonína Hříbala

Závislost je vždy hnusná…

… a decimuje závislého a postupně rozkládá i jeho okolí. Začíná nevině. První sklenkou alkoholu, první cigaretou, prvním vhozenou mincí do herního automatu. Následují další a další, až už jedinec mnohdy nechce, přesto ale musí. Závislost leze do peněz a když dojdou, z alkoholika či gamblera se stává i zloděj, mnohdy násilník. Takový nešťastník dokáže pořádně zamávat s celou rodinou a těžko se pak pohlíží na herny jako na zdroje peněz pro městská sportoviště. Proti závislosti není ani tak nutné bojovat, důležité je jí předcházet. V případě herního hazardu vhodnými zákony a jejich důsledným dodržováním. Pochybuji ale, že to půjde za pomoci současné legislativy, kdy stát hodil odpovědnost a rozhodování na města. Souhlasím s Milanem Uxou, když tvrdí, že je to špatně. Jedno město herny zakáže, hráči se přesunou a co víc, za automaty pojedou právě ti na hraně závislosti. To ale není vše, ví města o svém podsvětí? Kolik gamblerů se z původně legálních heren přesune do nelegálních ve sklepích nebo za skrytými dveřmi? Odtud už ale peníze na sportoviště nepotečou. Ano jsem pro plošný zákaz a rovné podmínky. Herny by se měly zakázat všude a basta. Jenže, uměl by pak stát odhalit ty nelegální a tvrdě s nimi bojovat? Otázkou tedy zůstává, co je lepší, lépe řečeno, co je menší zlo. Myslím si, že kombinace několika veličin: pečlivě rozhodovat, komu udělit licenci na provoz automatů, omezit je jen na výherní loterijní terminály napojené na finanční úřady a intenzivní osvětou mířenou na hrozbu nebezpečí maniakálního hráčství.
PS: Bez zajímavosti nejsou ani čísla uvádějící jisté počty. 
K dispozici jsou různé statistiky, mnohdy rozdílných zjištění. Vyplývá z nich ale, že v Česku denně zemře na následky kouření přibližně padesát lidí, tedy jeden plný autobus. Ohledně hráčství odhalilo loni Národní monitorovací středisko, že těch opravdu závislých je u nás 42 tisíc! 350 tisíc hráčů má problémové chování, jsou na hraně gamblingu.

Výherní automaty, 
loterijní terminály…

V praxi se můžeme setkat se třemi základními druhy výherních automatů, tedy klasickými mechanickými VHP, dále pak s automaty digitálními (většinou s dotykovou LCD obrazovkou) a nakonec s VLT, tedy výherními loterijními terminály. (Právě VLT má ve svých provozovnách Milan Uxa. Pozn. autora) Výherní loterijní terminál je podobný jako LCD automat, jen je propojen do širší sítě. Tento typ automatu vytlačuje starší mechanický model VHP, protože nabízí mnohem větší množství her, které se nepravidelně, při aktualizacích software mění, ale i širší rozpětí sázek na jednu hru. Tyto sázky sahají od jedné koruny až po jeden tisíc. A samozřejmě i možnost mnohem vyšší výhry. U některých her jde až do výše 4,5 milionu korun.
Nastavení výhernosti hracích automatů (VHP+VLT) je schvalováno ministerstvem, nelze do něho zasahovat. Dlouhodobá výhernost dosahuje podle typu automatu a hry až 97%. Minimální nespadá pod 84%. Každý automat má svůj herní plán, který je k nahlédnutí u obsluhy, a který tyto data obsahuje. Automat je v dlouhodobém výsledku tedy alespoň 3% ziskový. Nicméně nefunguje to tak, že jsou ony 3% výhernosti garantované stabilně, ale je běžné, že v určitém období jde automat i do velkého mínusu, tedy „dává", a pak nikomu nic „nedá". Tyto výkyvy ovlivňuje více faktorů, např. prohoz automatu nebo výše sázky na jednotlivou hru.

Zpoplatnění automatů

Každý automat musí mít vylepenou svoji registrační známku, která se za poplatek pět tisíc korun vydává na tři měsíce. Za každý automat (místo) se platí poplatek ve výši 55 korun a den. Z čistého zisku se odvádí 30% státu a zbytek zisku podléhá běžnému zdanění příjmů. Pokud tedy hernu neprovozuje společnost přímo vlastnící automaty, rozdělení zisku je zhruba 1/3 stát, 1/3 vlastník automatů, 1/3 provozovatel herny.

Nebezpečí pro hráče – gamblerství

Gamblerství neboli gambling je chorobná závislost na hraní hazardních her. Gamblerství je považováno za patologickou psychickou závislost na lákavé představě rychlého zisku peněz nebo jiné hmotné výhry. Pravidla her jsou přitom nastavena z dlouhodobého hlediska pro hráče nevýhodně. Mnozí hráči získávají závislost na hře, rostoucí finanční problémy se snaží vyřešit další účastí ve hře a vytvářejí tak bludný kruh. Závislé osoby dokážou prohrát ohromné částky, což má často za následek zásadní narušení mezilidských vztahů a existenční potíže nejen samotných hráčů, ale často i jejich blízkých. Gamblerství bývá spojeno s jinými druhy závislostí, například na drogách. Český zákon nedovoluje hru hazardních her osobám mladším osmnácti let. (zdroj:wikipedie)