Jedna připomíná vojenský útvar Františka Palackého, druhá léta 1950 až 1954, kdy zdejší kasárna a sídliště spoluvytvářeli „politicky nespolehliví vojáci, tzv. Pétépáci“, konkrétně 52. pomocný technický prapor.

Na slavnostní akt se sjeli i bývalí vojáci, kteří zde sloužili. Jedním z posledních velitelů je podplukovník Jaroslav Roučka. „Původem jsem z Moravy, ale většinu vojenské služby jsem strávil právě v západních Čechách. Poslední čtyři roky své pětadvacetileté služby jsem byl právě zde ve Stříbře a město se mi tak zalíbilo, že jsem tu již trvale,“ říká Roučka, který zároveň děkuje městu za trvalou vzpomínku na kasárny.

Původem ze Žďáru nad Sázavou, dnes z Prahy, je i bývalý stříbrský vojín Zdeněk Karen. „Dělali jsme tu vše, co nám nakázali. Stavěli jsme byty, vodojem, vodárnu i kanalizace a já jsem tu nakonec byl ještě déle než dva roky,“ vzpomíná Karen, kterému se dostalo pocty odkrýt pamětní desku. „Ani nevím, proč já. Vždyť nás tu bylo mnoho, hodně jsme zažili, ale dnes už vzpomínáme jen na to dobré,“ říká s dojetím.

Z Tachova do Stříbra přijel i Zdeněk Zahrádka. „Já narukoval v roce 1952, ale ve Stříbře jsem byl jen prvních pár týdnů. Ačkoliv nejsem zedník, tak jsem ho tu dělat musel a stavěl jsem právě tyto budovy,“ zavzpomínal Zahrádka.

Stříbrské kasárny již mají trvale odslouženo a nyní je čeká budoucnost čtvrti s bytovými domy i komerčním využitím.