Leží v údolí Veseckého potoka, takříkajíc ve stínu vrchů Polomu (719 m n. m.) a vyšší rozložitější Rozsochy (758 m n. m.), o níž jsem již na stránkách Tachovského deníku psal. Okolní louky a pastviny dopřávají mnoho krásných výhledů, krajinářských scenérií Českého lesa.

Pojďme však nejprve do lesa, tedy na Polom. Smrčina se táhne až na samý vrchol, který poznáte nejen podle červeně lemovaného patníku s křížkem, ale zejména podle kamenitého hřbítku a sutě porostlé téměř souvisle mechy a lišejníky. Masív Polomu je tvořený pararulami, ale pokud severně od vrcholu najdete oblé balvany připomínající žuly, narazili jste skutečně na drobnou vložku granitů. O těch ostatně ještě bude řeč. K přírodním zajímavostem vrcholu Polomu bych rozhodně zařadil výskyt chráněné horské plavuně vrance jedlového a skalní trosku v mlazině nedaleko vrcholu, kterou jsem nazval Hrbáč. Když se na skalní útvar podíváte z té správné strany, hned pochopíte proč.

Při sestupu do Písařovy Vesce jsem narazil na louku obklopenou beze zbytku lesem. Zmiňuji se o ní záměrně a pokusím se na ní dokladovat obrovské změny v naší krajině po II. světové válce. Velmi zjednodušeně se dá říci, že byla rozbita detailní struktura mezí, remízků, odlišných zemědělských kultur jako odkaz starého způsobu hospodaření, naopak se zvýšila výměra lesa a vznikla často zcela nová struktura nelesní zeleně. Ta již nekopíruje hranice parcel a kultur, nýbrž spontánně zarůstá zejména dlouhodobě neobdělávané plochy a to jak suché a kamenité, tak podmáčené. Zpět k oné louce. Na leteckém snímku z roku 1947 je tato součástí rozsáhlých zemědělských pozemků ve svazích východně od obce. Současný stav už jsem popsal.

Slíbil jsem ještě řeč o granitech, tedy žulách. Další pás těchto hornin se táhne od západního okraje Písařovy Vesce směrem k Milířům. Zvětralé žuly můžete vidět v lůmku u silnice na Lesnou a v pastvinách „mapovat“ jejich průběh podle březoborových lesíků s balvany. Rovněž výskyt urostlejších borovic kolem Lužního potoka je pravděpodobně odrazem geologické situace. Zmínil jsem Lužní potok, ke kterému se při chození okolím Písařovy Vesce nemůžete nedostat. Čirá a průhledná voda meandruje divokou nivou a celé údolí láká k detailnějšímu průzkumu. Takže o tom někdy příště.

Miroslav Trégler