V Dolanech jste odstartoval závod horských kol. Dostanete se vůbec ještě někdy na horské kolo?

Pořád jsem si hrál s myšlenkou, že bych startoval na olympiádě v horských kolech. Tím, že jsem přestoupil do profesionálního silničního týmu, ta myšlenka odezněla. Nedají se jet tři disciplíny na top úrovni. Pokud bych se ale nedostal do Quick Stepu, tak bych teď jezdil na horských kolech.

Co vůbec říkáte na závody podobného typu jako Kolo pro život? V Dolanech se na startu sešlo přes tisíc lidí.

To je něco neuvěřitelného. Jsem rád, že takhle cyklistika v Čechách žije. Takový závod má větší úroveň než Český pohár. Takhle by měl vypadat profesionální závod. Přitom je to určeno na víkendovou vyjížďku. To mě hrozně těší.

Zdá se, že jste se v úvodu rychle adaptoval na silniční cyklistiku.

Povedl se mi úvodní závod. Všechno si ale musím teprve očuchat a uvidím, jak bude všechno fungovat dál. Hlavně mě to baví a motivuje do dalších tréninků.

Změnily se hodně tréninky po přestupu do přední profesionální stá­je?

Až tak velká změna to není. V předchozích letech jsem se věnoval spíš horským kolům, ale současný trénink se podobá předchozím letům. Trénuju tak o hodinu dvě déle. V zásadě se ale moc nezměnilo.

Jaký máte další závodní program?

Teď pojedu Okolo Belgie a v polovině června začíná Okolo Švýcarska, což je osmidenní závod. Představuje to pro mě první těžkou prověrku. V předchozích letech jsem ale jezdil sedmidenní etapáky. Jsem na to připravený. Závodění je ale na jiné úrovni než v minulých sezonách. I tak si myslím, že to tělo zvládne.

Určitě sledujete Giro a Romana Kreuzigera, který se pohybuje v první desítce.

S Romanem si píšu skoro každý den. Je na něm hrozně vidět, že je hrozně nabuzený a namotivovaný. Zároveň to má v hlavě srovnané tak, aby do cíle dojel na bedně. V tuto chvíli to vypadá, že Contador vyhraje, ale myslím si, že Roman může být druhý nebo třetí. Roman jde správnou cestou.

Předpokládám, že i vašim cílem je účast na některém prestižním závodu typu Tour, Giro nebo Vuelta.

Určitě. To je cyklistický sen každého, aby tam startoval a případně něco předvedl. Hrozně rád bych tam chtěl jet, ale do toho musím ještě cyklisticky vyspět.

Sbíráte úspěchy v dvou odlišných disciplínách cyklokrosu i na silnici. Jak byste porovnal obě tyto disciplíny?

Tyhle otázky dostávám v poslední strašně často. Pochopil jsem, že lidi vidí v cyklokrosu jen hodinu závodu. My ale přitom ještě předtím máme těžké rozjetí a poté vyjetí. V den závodu mám tři až čtyři hodiny intenzivní zátěže. Když odjedu osm závodů za deset dnů, tak to představuje hodně těžký etapák. To vidí málokdo. Po cyklokrosovém víkendu jsem víc unavený než po silnici.

Jaké máte cíle pro tuto silniční sezonu?

To je hrozně těžké říct. Jsem ale rád, že se mi povedl úvod, když jsem byl třetí na závodě Čtyři dny v Dunkquerqe. To nikdo nečekal, ani já sám. To mě pomohlo i při pozici v týmu.

Jaká je tedy vaše aktuální pozice v Quick Stepu?

Každý ví, že v silniční cyklistice se lídr určuje v průběhu závodu. Pro mě je potěšující, že právě v Dunkerque jsem odstartoval s úkolem pomáhat ostatním a dopadlo to tak, že všichni pomáhali mně.