V Chrastavě pomáhali Josef Bureš, Václav Ryp, Karel Červenka, Tomáš Kopáček, Ondřej Kuchár, Miroslav Oktábec a Josef Ryp pod dohledem pedagogů Dušana Smerekovského a Petra Větrovského, který byl zároveň iniciátorem celé akce. Aktivitu budoucích zedníků ocenil také Plzeňský kraj, který žákům prostřednictvím radního pro školství Jiřího Stručka poděkoval a předal jim dárky (Tachovský deník informoval minulý týden). Jeden ze zúčastněných žáků, Václav Ryp, nám o pomoci v Chrastavě řekl více.

Oslovil vás někdo, nebo jste se na pomoc sami přihlásili?

Přišel za námi učitel a zeptal se, jestli bychom nechtěli jet. Všichni jsme souhlasili.

Co jste si brali s sebou?

Sebou jsme si vzali kromě normálního také pracovní oblečení a spacáky.

Jaké byly tvé první dojmy, když jste přijeli na místo?

Nebyl to hezký pohled. Nejhrubší práce jsou sice již hotové, ale stále není ani zdaleka vyhráno. Hodně domů bylo pobořených nebo poškozených a ještě pořád je tam hodně práce.

Kde a jak jste pomáhali?

Opravovali jsme sklepní prostory v místním bytovém domě, kde jsme nahazovali omítky. Já jsem poté ještě opravoval dveře a napasovával je do zárubní.

Od kdy do kdy jste pracovali a co jste dělali ve volném čase?

Pracovali jsme od osmi hodin do pěti odpoledne, když jsme nestíhali, tak i déle. Ve volném čase jsme chodili po městě a fotili, nebo využívali lezeckou stěnu v místní tělocvičně. Pár lidí se ale nachladilo, takže jsme hlavně odpočívali.

Jak vás tamní lidé uvítali a jak s vámi spolupracovali?

Všichni byli moc vřelí. Překvapilo je, že jsme přijeli pomoci až z takové dálky. Spolupracovali s námi skvěle a hodně nás chválili.

Kde jste byli ubytovaní a kde jste se stravovali?

Ubytovali nás právě v tělocvičně místní základní školy, kde pro nás byly připraveny i postele. Jedli jsme v jídelně, kde jsme měli snídaně, obědy a večeře. Vařili opravdu skvěle a dostávali jsme velké porce.

Jel bys pomáhat znovu?

Kdybych mohl, tak bych jel určitě rád. Měl jsem z toho velmi dobrý pocit. Po nás se navíc začaly ozývat s návrhem pomoci další školy, pro které jsme tak byli určitým vzorem.

Tomáš Dvořák