O své oblíbené anekdoty se s námi podělil producent a organizátor Plánského koupáku Jiří Fejt. Zde jsou některé z nich:

Manžel každou noc strašlivě chrápe. Manželka se rozhodne vyzkoušet jednu z rad od svých kamarádek a nalepí mu pod nos papír od olomouckých syrečků. Chlap zafrká, přestane chrápat a povídá: „Marie, spíš?“ „Ne, nespím.“ „Tak se přikryj!“

Anebo:

Start letadla, kapitán hlásí: „Dámy a pánové, vítám vás na palubě. Náš let probíhá právě nad Tichým oceánem, ve výšce 10.000 metrů, rychlost je 900 km/h, teplota vzduchu a… do řiti! Mě šlehne! Ježišmarjá, Ježišikriste!“ Odmlčí se, pasažéři blednou, panika, křik… Po chvíli se kapitán ohlásí: „Dámy a pánové, omluvte mě! Letuška mě polila kávou. Kdybyste viděli moje kalhoty zepředu…“ Vtom jeden cestující zařve: „Ty hovado! Kdybys viděl moje kalhoty zezadu!“

Na vtipy se nezapomíná ani od jinak vážných a vážených politiků. Politický vtip nám řekl senátor Miroslav Nenutil:

Na pražské Malé Straně stojí na chodníku tři prostitutky. Jedna z nich je na místě nová. Okolo nich projde statný muž s velkým zlatým řetězem kolem krku. Ženy se ukloní. Novicka se ptá, kdo to byl? Kolegyně jí odvětí, že to byl majitel pěti vykřičených domů na Malé Straně. Za pár chvil jde další statný muž, ale tentokrát má na krku dva zlaté řetězy. Lehké dámy se ukloní až v pase a ta nová se opět zeptá, kdo to byl? Kolegyně jí opět odpoví, že jde o majitele deseti nočních klubů na Vinohradech. Za chviličku projde starší, shrbený úředník. Ženy se ukloní, až se praští čelem o zem. „Kdo to byl?“ zeptá se novicka? Ženy jí odpoví: „Ale, to byl ministr zdravotnictví, ten má největší bordel ve státě.“

Svoji oblíbenou anekdotu Deníku také řekl starosta Tachova Ladislav Macák:

Jsou tři muži. Jeden dvacetiletý, druhý čtyřicetiletý a třetí šedesátiletý a baví se o tom, jak často mohou souložit. Dvacetiletý se chlubí, že může i čtyřikrát za den. Čtyřicetiletý říká, že může tak dvakrát za den a ten šedesátiletý říká, že může, kdy se mu zachce. Dva mladší se ho ptají, jak je to možné, jak to dělá? „Já nevím, ale letos se mi ještě nechtělo.“

Pražský žid Roubíček je neodmyslitelnou postavou desítek, možná stovek židovských anekdot. Oblíbil si jej také majitel tachovské cestovní agentury Zdeněk Černý:

Přijde Roubíček v Německu k Neckermannovi, že jej obchodník určitě potřebuje, protože má zlaté české ručičky. Přesvědčí vrátného a ten jej k Neckermannovi pustí. „Poslechnou, pane Neckermann, já jsem pražský žid Roubíček, mám zlaté české ručičky, oni mě určitě potřebujou.“ Neckermann váhá, nikoho zrovna zaměstnat nepotřebuje, nabídne Roubíčkovi úklid. To ale nepřijímá, dál obchodníka přesvědčuje. „Dobře, Roubíček. Támhle stojí kamion mrazáků, naložte ho na loď a zkuste prodat v Grónsku.“ Roubíček poděkuje, odjede, Neckermann si mne ruce, že přece mrazáky v Grónsku není možné prodat, alespoň se Roubíčka rychle zbaví. Jenže za týden Roubíček volá: „Pane Neckermann, mrazáky prodány, pošlou mi sem dva kamiony.“ Když se během několika týdnů vyprodá několik kamionů mrazáků, šokovaný Neckermann se vydá do Grónska za Roubíčkem, aby vyzvěděl, jak to dokázal. Roubíček má zrovna klienta, tak vyzve Neckermann, aby jeho jednání sledoval. A Roubíček k zákazníkovi: „Tak kolik máte v Grónsku běžně v zimě stupňů?“ Zákazník: „Minus třicet, někdy i minus čtyřicet.“ „A dá se v takovém mrazu souložit?“ „No nedá.“ „Tak vidíte, v mrazáku je jen minus osmnáct.“

Všeobecně oblíbené jsou vtipy o policistech. Baví se jimi i samotní policisté. Ostatně, posuďte sami, dva nám poslala tachovská policejní mluvčí Dagmar Jersáková:

Policajt: Kde jsi schoval peníze?

Tlumočník: Kde jsi schoval peníze?

Zloděj: Neřeknu.

Tlumočník: Neřekne.

Policajt: Když neřekneš, zavřeme tě na 10 let.

Tlumočník: Když neřekneš, zavřou tě na 10 let.

Zloděj: Neřeknu.

Tlumočník: Neřekne.

Policajt: Když neřekneš, zastřelíme tě.

Tlumočník: Když neřekneš, zastřelí tě.

Zloděj: Zakopal jsem je v kuchyni.

Tlumočník: Že prý stejně nepoví…

A další:

„Haló, policie? Jel jsem autem a srazil jsem dvě slepice.“

„No tak je položte na krajnici. Ať je další auta nerozmažou po vozovce.“

„Ano, rozumím. A co mám udělat s jejich motorkou?“

Samotní redaktoři jsou také občas veselé kopy a podělí se s kolegy, nyní i s vámi, o pár pěkných vtípků. První vypráví redaktor Václav Šimek:

Letí Boeing 747 přes oceán a pilot hlásí věži: „Tady Boeing 747, porouchaly se nám všechny čtyři motory, opakuji, porouchaly se nám všechny čtyři motory.“

Věž hlásí: „Rozumím, porouchaly se vám všechny čtyři motory, opakuji, porouchaly se vám všechny čtyři motory. Už si vás škrtáme.“

Od svého počítače občas vypustí vtípek i webeditor Antonín Hříbal:

Pětiletá Adélka žadoní v noci u tatínka: „Tatí, prosím, já chci sloníky.“ Tatínek nevrle: „Ne, dnes sloníci nebudou.“ „Ale tatí, prosím,“ „Ne, víš, že se to nedělá,“ odpovídá táta. Malá Adélka přidá: „Když mi neukážeš sloníky, tak řeknu mamince, že jsi na mně zlej.“ Táta naštvaně: „Tak dobře. Ale pamatuj, že dnes je to naposledy.“ Jde k telefonu, vytočí číslo a povídá: „Tady major Novák. Vyhlašte třetí rotě chemický poplach.“

Pozadu nezůstává ani šéfredaktor Jiří Kohout:

Přijde rozčilený Bill Gates domů a hned spustí na manželku: „Když jsem ti odpoledne volal, abys koupila Čínu, tak jsem měl na mysli jídlo!“

A ještě jeden:

Na veřejných záchodcích kdesi v Londýně je u automatu na kondomy připevněna cedulka s nápisem: „Odpovídá britským normám.“ K ní kdosi tužkou připsal: „To Titanic odpovídal taky.“

Občas se v redakci obejví i externí redaktor Josef Holek:

V jednom městě spadne dům. Rozjede se vyšetřování a prvním podezřelým je cihla. Policie na ni udeří: „Ty, cihlo, ty si zavinila pád domu.“ Ta odvětí: „Ne, já jsem dvakrát pálená, kvalitní cihla, já za to určitě nemůžu.“ Policie tedy jde za pískem. „Písku, ty můžeš za pád domu,“ křičí na písek. „Ne, já jsem třikrát plavený písek, velmi kvalitní, já za to nemůžu,“ brání se písek. A tak vydají se vyšetřovatelé s obviněním za cementem. „Ne, vážení policisté, mě z toho vynechte, já tam vůbec nebyl.“

A oblíbený vtip sportovního redaktora Františka Hlase je kameňák z vojenského prostředí:

Paragány před cvičením poučuje velitel: „Budete vysazeni v sektoru čtyři, kde najdete motorku a na ní odjedete do sektoru pět, který budete hlídat. Kdyby se vám neotevřel padák, zatáhněte za šňůru záložního padáku.“ Vyskočí jeden paragán, zatáhne za šňůru, nic. Zatáhne za záložní padák, nic. Jak tak letí k zemi volným pádem, říká si: „Teda jestli tam nebude ta motorka, tak se jim na to cvičení vykašlu.“

Kolegyně Martina Sihelská si vzpomněla na kameňák, který ji baví již dlouhá léta:

Víte, jak nejlépe zabijete pštrosa? Bafnete na něj na betonu.