Deník vybral několik vzpomínek očitých svědků na nejtragičtější novodobou událost, která v prosinci roku 1973 doslova otřásla Tachovem. Už dříve nám popsal událost Jaroslav Tikal. V době neštěstí mu bylo šestadvacet let. „Bydlel jsem v jedničce, naproti ubytovně a první co bylo, když to bouchlo, jsem vynadal manželce, že pořád větrá a pak práská okno a já mám střepy v posteli. Pak jsem se podíval z rozbitého okna a říkám si, to neprásklo okno, to musel být výbuch. A žena mi říká podívej se na svobodárnu. Já si ani neuvědomil, že tam chybí." Stejně jako mnoho ostatních lidí vyběhl hned ven a zapojil se do záchranných prací. Při těch pomáhali příslušníci tehdejší Veřejné bezpečnosti (dnes policie), armáda, záchranáři, hasiči, dobrovolníci. Vyprošťovali většinou jen mrtvé, na ubytovně v ten okamžik bylo 72 lidí.

Z ruiny se ozýval dětský pláč, neplakalo ale dítě

Jako mistr v jedné dílně Technického rozvoje TEROZ, který byl nedaleko vybuchlé ubytovny, pracoval František Soukup. V dílně s ním byli další tři lidé, zájmoví potápěči Jonel Ardeleanu, Vlastimil Vlček, Stanislav Matula. „Šel jsem za ředitelem, že se všichni hlásíme na pomoc na vybuchlé ubytovně. Ředitel Bohumil Loskot souhlasil. Jonel a Vlasta byli mladí a mrštní kluci, a tak hned pomáhali na vrcholu trosek. Vytáhli tam jednu živou ženu. Já se Standou jsme tam dotáhli autogenní soupravu na rozřezování svařených železných konstrukcí a ocelových drátů v panelech,“ vyprávěl Soukup s tím, že pak po obědě pracoval v místech, kde trochu hořelo, a ozýval dětský pláč.

„Asi kolem třetí nebo čtvrté hodiny pláč ustal. Zanedlouho jsme objevili dutinu, ve které ležel mladý muž v pyžamu na zádech a měl zvednuté ruce i nohy, jako by chtěl podepřít panel nad ním. Prsty na rukou i nohou měl od ohně pomalu spálené. Musela to být pro něj strašná smrt,“ dodal a podotkl, že zřejmě ten pláč dítěte byl asi pláčem toho muže. Společně pracovníci vyprostili celkem tři oběti. „Dostali jsme se až na samé dno montážního podlaží ubytovny, které bylo vyčištěné a dítě tam nebylo. Jsem přesvědčen, že ten pláč dítěte byl pláč toho mladého muže se spálenými prsty na rukách a nohách.“

Zázrak. Po hlavu zahrabaný muž přežil

Ale i tady se děly zázraky. Jak Deníku už dříve shodně vypověděli Ivan Semkovič a Otto Hetmánek, mysleli si, že nikoho živého pod sutí nenajdou. „Když v tom jsme odtáhli jeden panel a viděli jsme hlavu zahrabanou v sutinách. Byl to nějaký Emil Bánom. Když jsme ho vyhrabali ze sutin, zjistili jsme, že vyvázl téměř bez zranění.“ To není jediný šťastný příběh. Mezi přeživší patřila také Květoslava Bočková. Měla tříštivou zlomeninu nohy a skalpovanou patu. V nemocnici si pobyla několik měsíců.

Podle oficiálních závěrů vyšetřování způsobil výbuch únik svítiplynu do podzemních prostor budovy. Mnoho se toho tehdy o tragédii nepsalo. Zmiňovala se o ní tehdejší Tachovská Jiskra, celostátní deníky přinesly jen strohou zprávu. Tehdy se dělalo všechno pro to, aby se událost zatajila. Na místo přišlo i několik amatérských fotografů, těm ale byly zabaveny fotoaparáty s filmy. I to je důvod, proč z místa neštěstí je jen několik fotografických záběrů.

Oběti tragédie: Jiří Belák, Ladislav Brandýský, Václav Brejcha, Alena Burdová, Josef Cihlář, Věra Cihlářová, Věra Červená, Václav Červený, Václav Čížek, Bohumil Dolejš, František Dubovecký, Vlasta Fikarová, Jiří Gračík, František Havlík, Jaroslav Hník, Ludvík Chlán, Jiřina Jánská, Zdeněk Jaroš, Miloslav Jiřík, Miroslav Kaloušek, Petr Kaloušek, Hynek Kasal, Ladislav Kelner, Jiří Klíma, Josef Krasula, Marta Lišková, Jiří Mádle, Jan Mára, Vladimír Mašek, Marie Nízká, Josef Novotný, Štefan Ostrihoň, František Parkos, Jindřich Půst, Olga Půstová, Ivana Rudolfová, Jaroslav Rýdl, Jiří Souček, Alois Svajčík, Jindřich Svoboda, Jaroslav Šebesta, Jarmila Trnková, ing. Vlastimil Trojan, Luboš Vlček, Vlastimil Vykoukal, ing. Vladimír Wajtr, Dagmar Wimrová, Milan Zahradníček, Bedřiška Zelenková, Josef Žilina.
Seznam obětí tragického výbuchu ubytovny ze dne 13. prosince 1973 je uveden v abecedním pořadí podle seznamu obětí vyjmenovaných v rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 13. února 1976. Dalších šest osob utrpělo těžká zranění a 16 lidí vyvázlo s lehčími zraněními.

close Historický snímek, místo, kde se stalo neštěstí info Zdroj: Rodinný archiv Cihlářových zoom_in Historický snímek, místo, kde se stalo neštěstí

Na ubytovně nocovali i příbramští geologové, kteří v okolí Tachova zkoumali ložiska uranu. Byl mezi nimi také Jaroslav Kaše. Tehdy jako jedenadvacetiletý pracoval s geology v rámci náhradní vojenské služby. Výbuch, který se stal největší katastrofou svého druhu v České republice, jich nepřežilo pět. Dalších pět vyvázlo relativně bez zranění, pět skončilo v nemocnici. „V první chvíli jsem nevěděl, co se děje. Strašná rána, pak se všechno začalo trhat, panely bortit. Čekal jsem, kdy nám něco spadne na hlavu," popsal už dříve. Pan Jaroslav spal se dvěma dalšími kolegy v pokoji v prvním patře u hlavního schodiště. Měli štěstí, v těch místech údajně byla stavba konstrukčně zesílená, což jim zachránilo život. Z ubytovny se trojice geologů dostala vyraženým oknem sama. Byli oblečeni jen v pyžamech, lidé z okolních domů jim dávali teplé oblečení, aby neprochladli. Pět jejich kolegů ale nepřežilo.

Výbuch slyšel i kronikář Michalových Hor Vojtěch Válek

Pamětní kniha Michalových Hor uvádí autentický záznam neštěstí v Tachově.  „Někteří obyvatelé naší vsi, mezi nimi i já, slyšeli temné zadunění, podobné vzdálenému hřmění. To byl výbuch plynové nádrže, který zcela rozmetal ubytovnu Plastimatu na sídlišti za ONV v Tachově,“ zapsal kronikář Válek a uvedl, že mezi mrtvými byl i Jiří Belák z Boněnova. „18. prosince se konal jeho pohřeb na hřbitově v Plané, jehož se účastnilo mnoho našich občanů, mezi nimi i 6 poslanců MNV a celá mládežnická organizace.“

Politiky informoval o tachovském neštěstí tehdejší ministr vnitra

O tachovské tragédii se v tehdejších médiích příliš neinformovalo. V tisku bylo několik stručných zmínek. Týdeník Tachovská Jiskra přinesl informace 21. prosince. V článku byla základní fakta a také oficiální prohlášení. Například ve večerníku Bratislava se zpráva o neštěstí objevila už 14. prosince, včetně fotografie z místa. Informovaly samozřejmě i další české noviny, jednalo se však skutečně jen o krátké zprávy.

close 13. prosinec 1973. Z místa neštěstí. info Zdroj: Hynek Altman st. zoom_in 13. prosinec 1973. Z místa neštěstí.Tragédií se nicméně zabývala Česká národní rada na své schůzi v úterý 18. prosince. Přítomni byli ministři české vlády a 178 poslanců České národní rady

Hned v úvodu informoval ministr vnitra Josef Jung o tragédii v Tachově a opatřeních, která s ní souvisela. Vybíráme z jeho projevu:

„Bělem 15 minut po výbuchu započaly vyprošťovací práce směřující k záchraně zasypaných osob. Práce byly ve svém počátku řízeny operativní komisí, která byla v časných ranních hodinách ustavena při ONV v Tachově.

Operativní komise ke zvládnutí situace ustavila subkomise pro stravování, ubytování, pořádkovou službu a pro technické a materiální zabezpečení záchranářských prací, které zabezpečovaly veškeré potřeby pro obyvatelstvo sídliště postižené výbuchem, zničené ubytovny a pro záchranářské skupiny. Řízení celé akce převzala po příjezdu do Tachova komise vlády ČSR, ustavená k vyšetřování příčin výbuchu a k likvidaci výbuchem způsobených škod, která setrvala na místě až do doby odklizení trosek havarované budovy a odstranění hlavních následků, způsobených výbuchem.

Na vyprošťovacích a záchranářských pracích se nepřetržitě podílelo okolo 300 převážně příslušníků Čs. lidové armády, Pohraniční stráže, Veřejné bezpečnosti, záchranné čety n. p. Uranových dolů i dalších civilních podniků. Práce byly operativně řízeny podle vývoje situace a probíhaly pod vedením příslušných odborníků. Bylo při nich nasazeno také větší množství stavební techniky, autojeřábů, bagrů, buldozerů, získaných převážně z prostředků armády, podniků a závodů okresu.

Vyprošťovací a záchranářské práce byly ukončeny již 14. prosince, tzn. v pátek okolo 20.00 hodiny večerní. V jejich průběhu bylo vyproštěno 47 mrtvých a 17 zraněných osob, které byly ponechány v nemocničním ošetřování v nemocnici Planá u Mariánských Lázní. Podle stanovisek lékařů by nemělo mezi nimi dojít k dalším obětem, i když jsou někteří z těchto lidí velmi vážně zraněni.

Komise vlády ČSR při svých jednáních řešila mj. rovněž otázky úhrady pohřebních výdajů a finančních příspěvků pozůstalým. Zítra tento návrh budeme předkládat vládě republiky.

Při výbuchu byly vyřazeny tři kotelny na plyn, kterými jsou vytápěna sídliště v Tachově, byla přerušena dodávka plynu k vyvařování v domácnostech, dodávka vody, elektřiny i tepla a rozbita řada oken v okolních budovách. V průběhu pátku, soboty a neděle byl postupně obnoven provoz všech tří kotelen, byla obnovena dodávka tepla pro obyvatele sídliště, rovněž byla obnovena dodávka plynu určeného k vyvařování.

Po dobu přerušení dodávky plynu do domácností bylo zajištěno hromadné stravování pro obyvatele sídliště. Současně bylo zajištěno náhradní ubytování v prostorách školy a některých závodů v Tachově. Po celou dobu prací na likvidaci následků výbuchu zachovávali rád to konstatuji občané Tachova potřebný klid a aktivně pomáhali při likvidaci způsobených škod. Na základě rozhodnutí komise vlády ČSR byla zřízena politická komise vedená vedoucím tajemníkem OV KSČ v Tachově, která organizovala neustálý styk s občany cestou agitačních dvojic, zjišťovala vzniklé nálady a činila příslušná opatření směřující k celkovému uklidnění.

K vytvoření uvedené komise bylo přikročeno proto, že mezi občany sídliště vznikaly pověsti, že při výbuchu došlo k porušení základů dalšího věžového domu na sídlišti, byly zveličovány údaje o počtu vyproštěných, raněných a mrtvých osob. K zamezení šíření těchto pověstí byl zajištěn statický výpočet a geodetická expertiza uvedeného domu. S výsledky těchto zjištění byli cestou agitačních dvojic seznámeni všichni občané bydlící na sídlišti. Občané kladně hodnotili organizaci záchranářských prací a rychlé nasazení potřebné techniky. Na závodech a školách vzniklo značně široké hnutí dárců krve a byly zaznamenány výzvy ke splnění celoročních plánů výroby.

Ve věci bylo podle § 180, odst. 1, 2, 3, 4 zahájeno trestní řízení a budou dále zjišťovány příčiny exploze. Po odklizení trosek bylo umožněno vyšetřovatelům VB a znalcům uskutečnit ohledání místa výbuchu.

close Historický snímek, místo, kde se stalo neštěstí info Zdroj: Rodinný archiv Cihlářových zoom_in Historický snímek, místo, kde se stalo neštěstí

Na základě předběžných expertiz byla vyloučena možnost působení trhavin a vyslovena výpověď, že výbuch byl způsoben únikem svítiplynu do montážních prostor havarované budovy. Otázky iniciace i množství unikajícího plynu jsou předmětem dalšího šetření.

Po dohodě s vedoucími pracovníky okresu a resortů budou pohřby obětí individuální. Dne 20. prosince 1973 ve 13.00 hodin se v závodní jídelně n. p. Plastimat v Tachově uskuteční smuteční shromáždění k uctění památky zahynulých, na které se deleguje místopředseda vlády ČSR dr. Ladislav Adamec a skupina ministrů.“

Předseda České národní rady Evžen Erban posléze přítomné poslance a ministry vyzval: „Děkuji ministru vnitra soudruhu Jungovi. Prosím, abychom památku obětí tohoto tragického neštěstí uctili minutou ticha.“

Zdroj: Zápis ze schůze zveřejněný na stránkách Poslanecké sněmovny