Ano, jsou to Pochody smrti. Mnoho věznů po cestě různým způobem umírá a proto jsou jejich těla naložena na nákladní vozy. Jeden z náklaďáků zastaví nedaleko Staré Knížecí Huti. Vyskáčí z něj příslušnící SS a velí vězňům jediné – vykopat hroby pro mrtvé. Mimochodem, vězňové jdou do několik kilometrů vzdáleného koncentračního tábora Flossenbürg.

V tehdy ještě nízkém lesíku vězni pohřbívají sedmatřicet svých kamarádů. Pod několika centimetry hlíny zde oběti nacistického teroru odpočívají necelý rok, pak jsou jejich těla exhumována a přenesena pod Tachovskou mohylu. „Exhumaci provedli v roce devatenáct set čtyřicet šest místní, v té době ještě neodsunutí Němci za dohledu Československé policie a místního četnictva,“ řekl Deníku historik Jiří Nenutil s tím, že pod mohylou byly uloženy ostatky dvou set třiceti dvou obětí.

V těchto dnech se ale mladí vědci ze Západočeské univerzity v Plzni rozhodli, že prozkoumají lokalitu opuštěného hrobu. V sobotu pak své dosavadní výsledky předvedli veřejnosti. „Naším cílem je zjistit, jak probíhala exhumace hrobu a zda můžeme archeologickými metodami zjistit nějaké další informace,“ popsal cíle archeolog Michal Rak.

Ve zhruba dvoumetrové hloubce narazili vědci na vrstvu vápna. „Ta byla do jámy nasypána buď samotnými esesmany nebo o rok později lidmi, kteří prováděli exhumaci. Jistojistě ale šlo o hygienický krok,“ dodal Rak.

Vápno ale rohodně nebylo jediným artefaktem, na který vědci narazili. „Prozatimní nálezy tvoří úlomky keramiky, lovecká nábojnice, útržek látky a část lžičky. Ovšem jedinečným nálezem je kožená pánská polobotka,“ vyzvdihl Rak. Ta byla zahrabána asi metr a půl v podzemí. „Půjdeme ale ještě pod onu vápennou vrstvu, abychom zjistili, zda jde o skutečné jen dno hrobu nebo o zasypané kosterní pozůstatky,“ doplnil Rak.

Až bude průzkum hrobu hotový, zasypají jej archeologové hlínou. Místo pak uvedou do původního stavu.

Návštěvu odkrytého hrobu si nenechal ujít ani tachovský hledač František Soukup. Ten na místo přijel s menším ohnutým drátkem, takzvanou virgulí. Za její pomoci hledá různé věci. „Domnívám se, že několik metrů od hrobu by mohl být ještě jeden hrob. Podle mě by mohly být další oběti asi ve dvou metrech,“ uvedl Soukup. „Řeknu mladíkům, že si to myslím a uvidíme, jestli kopnou,“ dodal.

Další z mnoha otázek okolo Pochodů smrti se týká dopisu nalezeného na podzim roku 1945 u zmíněného hromadného hrobu. „Lístek napsaný před Vánoci roku devatenáct set čtyřicet čtyři Marianovi dívkou Helou, která žádá odepsání na adresu Irene Majewski Szulc, lékařky v ocelárně v Warthenau, je plný prosté lidské starosti o osud bližních. Nevíme zda jeho adresát je jedním ze sedmatřiceti zavražděných, kteří rok leželi v půdě u Staré Knížecí Huti nebo zda lístek vypadl z kapsy jednomu z vězňů hloubících pod dozorem příslušníků SS tento hrob,“krčí rameny Jiří Nenutil.

„Srovnání čísel z exhumačního protokolu s mezinárodní databází a pokus najít odesílatele z koncentračního tábora Saschenhausen je jednou z mnoha možností k hledání odpovědi na otázku po osudu Mariana a Hely,“ uzavřel.