I její sedmý ročník uspořádala organizační skupina CHAOS.
Hlavnímu pořadateli Miroslavu Jarýmu jsme položili několik otázek.

Jak vlastně vznikla myšlenka podobnou soutěž uspořádat?
Výrobě domácího vína se věnuji zhruba dvacet let. Vždy jsem měl touhu porovnat kvalitu mých vín s těmi, které produkují kolegové vinaři. Spíše se ale jednalo o taková formální setkání.
Proto jsme vyhlásili tuto soutěž a čekali na reakci. Mělo to úspěch, účast na prvním ročníku nás mile překvapila. Horší už to ale bylo s kvalitou vzorků.

Kolik vinařů se klání zúčastnilo letos?
Devět. Dohromady se shromáždilo dvacet vzorků.

Kdo a jakým způsobem hodnotí kvalitu vzorků?
Pokud jsou přítomni jejich dodavatelé, tak do poroty zasednou oni. Hodnotiteli jsou i sponzoři. Hodnocení probíhá klasickou senzorickou metodou. To znamená, že se hodnotí chuť, vůně a vzhled vína. Pak také celkový dojem. Od každého člena poroty lze získat celkem až dvacet bodů.

Jaká vína mohla letos porota ochutnat?
Révové, rybízové, šípkové, z černého jeřábu, trnkové, višňové i bezinkové. Převažovaly vzorky z rybízu, ať už samotného nebo ve směsi.

Kdo se stal vítězem sedmého ročníku Tachovské bobule?
Ve vší skromnosti se musím pochlubit, že po předchozích ročnících, kdy jsem se pohyboval ve druhé polovině, jsem se letos vítězství dočkal já.
Porota mé víno ohodnotila celkovým součtem 123,5 bodu. Podařilo se mi vyhrát i v kategorii vinět.

Co pro vás vítězství znamená?
Obrovskou poctu. Zvlášť když si uvědomím, že jsem dokázal vyrobit víno, které chutná i jiným.

Jakou cenu jste dostal?
Pohár. Ale mnohem významnější je pro mne, že se ocitnu na plaketě vítězů v historii soutěže.

Dočká se soutěž dalších pokračování?
Samozřejmě. Je to velice zdařilá společenská akce.
A navíc, díky soutěži se podstatně zlepšila i kvalita donášených vzorků.