Nepoužívaná historická cesta na hrad, pověsti, mýty, katovna a šibenice. Také s tím se setkali na poznávacím výletě účastníci předsilvestrovského výšlapu na Přimdu. Dvacet devět lidí se nejprve shromáždilo na náměstí v Přimdě. Role průvodce se ujal Libor Marek. „Bydlím tady, mám vztah ke zdejšímu místu. A také mě mrzí, že tato lokalita se nedává moc do povědomí lidí," sdělil Deníku k důvodu pořádání akce. Na výšlap dorazil i Josef Babka až z Roupova u Přeštic. „Zajímám se o historii a tak jsem přijal pozvání na tento výlet," řekl stručně a dodal, že s Markem spolupracuje na tvorbě dokumentárního filmu o hradě Roupov.

Cestu na hrad zvolil průvodce netradičně. Bývalým úvozem. „Odtud vedou nahoru dvě současné cesty. Jedna delší s menším stoupáním a jedna přímo od restaurace ke kapličce. Existuje ale ještě jedna, která není moc známá. Tou je stará úvozová cesta a tudy se vydáme," uvedl Marek a výprava začala šlapat na Přimdu částí cesty, kudy se kdysi vyvážel materiál na stavbu hradu.

Kámen tahali voli

V lese je doposud patrná terénní nerovnost. „Podle historických záznamů se na hrad dopravoval už opracovaný kámen. Vozil se na dvoukolých vozech tažených voly," popsal způsob průvodce a přítomným přiblížil pradávný zápis. „První zmínky o hradě jsou, podle Kosmase, někdy z let 1121 až 1126. Oni čeští kronikáři mnohdy nebyli na těch místech, o kterých psali. Navíc si leccos upravovali," podotkl Marek. „V Kosmově kronice se ale hrad Přimda přímo nejmenuje. Cituje se tam jen hrad, ke kterému se jde přes ves Bělou," doplnila slova průvodce Andrea Huclová, rodačka z Přimdy. Úvozová cesta bývá zpravidla zahloubena do terénu. To vznikalo postupně. „Docházelo k tomu bržděním kol a jejich smýkáním po povrchu při sjíždění dolů z hradu," vysvětlil průvodce.

Zájemci o historii Přimdy vyrazili na předsilvestrovký výšlap.Výprava poté pokračovala směrem na hrad. Cestu průvodce zpestřil vyprávěním o pohádkových bytostech, které bylo určené především přítomným dětem. „V lese žila mechová žínka. Traduje se totiž, že zde stávala chatrč uhlíře a chodila sem malá stará paní, oděná do mechových šatů."

Na hradě se účastníci dověděli historii vzniku Přimdy a pak někteří popošli dál o několik set metrů, na nejvyšší vrchol v okolí. Výhled do dálky kazilo jen mlhavé a mračné počasí. Přesto si mnozí pochvalovali krásu tohoto místa.

Hrobky v kostele

Po polední přestávce určené k občerstvení zamířila výprava do místního kostela v Přimdě. Zasvěcen je svatému Jiří. Od července do konce října byly v roce 1989 prováděny v kostele archeologické průzkumy a kostel je opředen celou řadou zajímavostí. Jednou z nich jsou ukryté hrobky. „Průzkumy byly přesné a také díky nim víme, že jsou zde hrobky dvě. Jedna z nich je rodiny Lidlů, která koupila přimdské panství," vyprávěl o ne zcela známých věcech Marek.

Před kostelem je umístěn kámen věnovaný Jindřichu Šimonu Baarovi, který na Přimdě pobýval jako kaplan v letech 1892 až 1894.

Poslední část nedělního výšlapu byla věnována hrdelnímu právu na Přimdě. Výstup ke katovně a na vrchol Šibeník ale nebyl jednoduchý. Cestou se zatáhla obloha, setmělo se a spustila se silná chumelenice doprovázená prudkým větrem. I zde si přítomní mohli prohlédnout další z úvozových cest, které jsou dodnes alespoň částečně zachované. Boční kameny v různých částech cesty jsou obroušené. To způsobovala kola vozů, na kterých byli dopravováni odsouzení k popravě.

Odsouzení byli stínáni i věšeni

Zájemci o historii Přimdy vyrazili na předsilvestrovký výšlap.Kde přesně stála katovna, se neví. Podle průvodce Libora Marka by mohla být na dvou místech těsně pod vrcholem. Napovídají tomu terénní znaky a nahromaděné kameny. „Ty mohly být právě z té katovny, nebo mohlo jít také o nahromadění balvanů sebraných z polí," objasnil naslouchající skupině. Završením putování byla návštěva místa, kde stávala šibenice. Jistou představu si návštěvníci mohli udělat z kruhového rozmístění hromady kamenů a také z nákresů, jak taková šibenice vypadala. Dochovaly se také záznamy, kdo byl na tomto tajuplném místě popraven. „Margareta Zeitzinová byla sťata 14. března 1721. Dalším byl Hans Rauch. Toho pověsili na šibenici 14. ledna 1726. Léta páně 1743 a to 8. srpna byla vykonána zvláštní poprava. Kunigunda Nachtmaninová z Nové Vsi byla nejprve sťata mečem, její srdce bylo probodnuto kůlem a mrtvola byla zahrabána," přiblížil dávnou dobu Libor Marek. Výprava poté jako vzpomínku na zemřelé zapálila tři svíčky. Pak se všichni odebrali dolů do Přimdy.

Příprava na akci trvala organizátorovi dlouhé hodiny. „Nebylo to zas až tak jednoduché, ale dělám to rád. Těžko spočítat jednotlivé hodiny příprav, odhaduji to na nějakých dvacet čtyři." Průvodce se zmínil o tajemné postavě spjaté s hradem a nastínil i jisté souvislosti. „Jde o Jindřicha Žita z Jivjan. A také o kouzelníka Žita. Podle dostupných materiálů by mohlo jít o jednu a tutéž postavu," zamýšlel se Marek s tím, že to ještě potvrdí nebo vyvrátí až další výzkum.