Všude jsou vidět domácí produkty a na stole se začínají vršit háčkované vánoční ozdoby. Takové to má doma pětatřicetiletá Alžběta Stehlíková ze Stříbra. Původem pochází ze Slovenska z malé obce Klenova, která se nachází jen 9 km od ukrajinské hranice. Do Stříbra přišla za prací, zamilovala se a zůstala. Dnes má s manželem dvouletého synka.

Jaké máte vzdělání a kde jste před mateřskou pracovala?
Na Slovensku jsem vystudovala tříletou školu Rodinku a zde pak ještě Obchod a podnikání. Když jsem přijela ze Slovenska za prací, pracovala jsem na Siemensu jako dělnice a když mě propustili, tak jsem měla problém najít si práci, protože jsem prostě byla cizinka a všude mi říkali, nemáme práci ani pro naše lidi, nebudeme zaměstnávat cizince. Nechápala jsem to, protože jsem si pořád myslela, že jsme byli jeden stát a nakonec jsem po 10 letech, které jsem tady pracovala a platila daně jako všichni ostatní, byla pořád cizinec. Nakonec se mi povedlo najít práci na dráze a byla jsem ráda. Momentálně jsem zaměstnancem českých drah už čtyři roky.

Jaké máte koníčky?
Baví mě ruční práce. Nejvíce si dokážu odpočinout a relaxovat, když mám jehlice anebo háček v ruce a pletu či háčkuji. Ale strašně ráda frivolitkuji, vyrábím různé šperky, drátkuji, šiji a hlavně když najdu, něco co neumím, ráda se to naučím. Ještě je ale tolik věcí, co bych se chtěla naučit, že to ani nestihnu.

Kdo vás naučil tolik věcí?
Plést a háčkovat mě naučila ještě moje babička, která s námi bydlela. A za to jsem jí vděčná. Nikdy jsem si nemyslela, že mě to jednou bude takhle bavit.

Jsou Vánoce, jak se na ně připravujete?
Hodně háčkuji. Miluji, když mohu uháčkovat andělíčky a různé ozdoby, které vytváří vánoční atmosféru. Dnes to jde samo, ale kdysi mi výroba jednoho andělíčka trvala i dva dny, dnes je za dvě hodinky hotový. Samozřejmě, pak se musí ještě naškrobit a usušit. Ale když chci vyrobit andělíčka frivolitkovou technikou (to je takové vázání uzlíčků buď na jehle nebo člunkem), tak to je delší práce a trvá to třeba pět hodin. Ale výsledek je také nádherný.

Dalo by se tím v dnešní době uživit?
Strašně bych si to přála, ale nevím. Ruční práce jsou dnes velmi nedoceněné. Hodně lidí si ani neuvědomuje, kolik je s tím práce, a hlavně také to, že materiál na výrobu taky není nejlevnější.

Co na to říká vaše rodina?
Manžel mě podporuje a už si na to zvykl. Akorát máme všude klubíčka a háčky.

Jaké dárky máte ráda?
Koníčkům se věnuji kdykoliv, když mám chvilku. Pořád něco vyrábím a tvořím. A když mi chce někdo udělat radost, tak ví, že když mi koupí klubíčko nebo háček, tak mám větší radost, než když dostanu čokoládu, nebo cokoliv jiného.

A co kuchyně, jaké jídlo máte nejraději?
Vařím ráda a jídlo miluji. Protože jsem z východního Slovenska, tak miluji halušky s uzeným anebo brynzové halušky.

Na co se nejvíce těšíte o Štědrém dnu?
Na štědrý den se nejvíc těším, až náš prcek bude rozbalovat dárečky a budou mu zářit očička, až uvidí stromeček. A také se těším na takovou tu pohodu a klid, pohádky a dobré jídlo a cukrovíčko.

Co byste popřála našim čtenářům?
Čtenářům bych popřála hlavně krásné a veselé Vánoce, klidné svátky strávené s rodinou a hodně štěstí do nového roku.

Martina Sihelská