Jde vlastně o část jinak okružní cesty obcházejí zajímavá místa mezi výše zmíněným městečkem a rekreačním rybníkem Sycherák (někde zvaném Chobot). Mikrokrajině nasedající na lesní masív nic nechybí, vidím tu louky, meze, mokřady a dokonce pěkný rybník, jen ta mohutná „noha“ vzdušného elektrovodu je tu jak pěst na oko. S tím se asi nedá v dohledné době nic rozumného dělat..

Turistická cesta pohodlně obtáčí vrch Výhled (573 m n. m.) a míjí tak zajímavý vrchol plný žulových útvarů v podobě balvanů osamělých i shluklých, skalek s převisy a pseudojeskyněmi. Jedna „sestava“ dokonce připomíná kamenný hřib. Zdeněk Procházka tu popisuje „skalku s rozměrnou skalní mísou, která je po většinu roku naplněna vodou“ (kniha Příběhy vepsané do kamene, díl I.). Hledali jsme nedávno popsané místo, ale nenašli. Jen několik malých misek bez vody porostlých brčálově zelenými mechy. Jinak navzdory názvu dnes odtud nikam nevyhlédnete, jste uprostřed lesa.

Není problém seběhnout zpět dolů na turistickou cestu, jež asi po kilometru opouští les a najednou máte před sebou střechy vísky Jadruže. Víte, že na Tachovsku jsou Jadruže tři – Dolní, Horní a tato bez přízviska. Všechny jsou malebné, jen tato se však může pochlubit památným stromem. Je jím krásně rostlý košatý jasan ztepilý („Jadružský jasan“, obvod kmene se udává 300 cm) před statkem na východní straně prostorné návsi s dvěma rybníčky. Koloryt celého prostoru dokresluje kaple sv. Václava. Jadružský kostel sv. Štěpána stával na návrší u silnice na Malé Dvorce. Z dřívější dominanty zůstaly základy zarostlé křovinami.

Ještě jeden památný strom najdete v okolí Jadruže, smrk ztepilý rostoucí při lesním rozcestí severozápadně obce („Jadružský smrk“, obvod kmene 353 cm). Vede k němu krásná cesta loukami podél meze s výhledy na Český les s Přimdou. Hned za obcí si všimněte zarostlého kříže s andělíčky. Je datován k roku 1850 a pochází z dílny lidového kameníka George Böhma. Jeho „rukopis“ je milý a vlastně těžko zaměnitelný. Jeho dílo bezesporu obohatilo krajiny Tachovska a Domažlicka, nebojím se mluvit o jakémsi kulturním fenoménu regionu.

Namáhavou lidskou práci s kameny představovaly i stavby cest takzvaným štětováním. Jde o kladení kamenů vedle sebe na,stojato. Vznikne tím velice bytelná komunikace, dobře odolávající nepřízni počasí a času. Proč to zmiňuji? Pod vrcholem Výhledů, na východním úbočí, jsme křížili cestu, o níž jsme přesvědčen, že byla vznikla právě takto. Nakonec takovéto cesty jsou i na sousedním Sedmihoří a další jsme objevili pod nedalekou kótou 524,5 m.

Cestou od Jadružského smrku zpět do Stráže jsme nasbírali kopu čerstvých lišek, bylo toho akorát na bramboračku. Že na tom není nic divného? No v lesích Tachovska, tradičně bohatých na houby, opravdu ne, kdyby … kdyby nebyla sobota 20. listopadu.

Lepší zakončení letošní vyvedené houbařské sezóny jsme si ani nemohli přát.

Miroslav Trégler