Adrenalinové sporty

Byl zde výborný učitelský sbor, výrazně jsme se věnovali zájmové činnosti žáků. Velké úsilí jsme věnovali lyžařskému výcviku. Zakoupili jsme vybavení – lyže, boty a další potřeby, aby i děti z méně majetných rodin se tomuto sportu mohly věnovat. Organizovali jsme pro žáky pravidelné lyžařské kurzy v Krkonoších a na Šumavě.

Pro letní období jsme zakoupili tři pramice a pádla a jezdilo se na vodu. Bylo to velmi náročné, leckdy i nebezpečné. Příprava spočívala ve zdokonalování se v plavání, potápění apod. Každý, kdo se chtěl plavit po řekách, musel na koupališti dokázat uplavat 200 metrů a ze dna vylovit puk. Zdolávali jsme řadu řek, jako např. Otavu. Do jižních Čech do Suchdola jsme si nechali převézt pramice nákladním autem a pak mohlo začít naše vodní putování. Nejdříve jsme se věnovali výcviku pádlování, neboť na pramici jelo šest žáků a souhra musela být nacvičena.

Velké adrenalinové zážitky jsme měli při sjíždění propustí, tzv. šlajsen. Asi nejnáročnější to bylo ve starém i novém řečišti řeky Lužnice. Měli jsme mnoho kolizí, ale naštěstí všechny skončily šťastně.

Na lodích jsme měli nepromokavé lodní pytle, kde jsme měli ukryté náhradní oblečení a věci ke stanování. Sami jsme si vařili a nocovali ve stanech. Okolo řek tehdy nebylo nic, žádná vybavená tábořiště ani lákavé restaurace. Jeli jsme klidnou přírodou a museli se spolehnout sami na sebe. Nebylo vždy jen slunečné počasí, mnohdy to byla pro všechny zkouška vůle a překonání sebe sama. Hlavně pro učitelský sbor byly tyto výlety velmi náročné s notnou dávkou zodpovědnosti.

S radostí však jejich účastníci jistě i dnes vzpomínají na prožitá dobrodružství. Zdravím je vodácky : Ahóóój !

FKK

Vzpomínám, jak jsme rádi jezdili k nejbližšímu moři do bývalého NDR, k Baltu. Na jeho březích bylo sice dost větrno, ale byli jsme (jako turisté věci znalí) vybaveni plátěnou zástěnou, která vítr tlumila. Někdy jsme si v písku vyhloubili jamku podle těla, do níž jsme se ukryli a větru se zbavili. Sluneční paprsky si nás vždy našly.

Jednou v létě jsme se domluvili s přáteli, že strávíme dovolenou opět u Baltu. K moři jsme tentokrát dojeli pozdě večer. Byla už tma, a tak jsme se podle mapy rozhodli, že zabočíme k Prerowské kose. Za tmy tmoucí jsme postavili stany a pak, unaveni po cestě, usnuli.

Ráno jsem vstával jako první a hledal toaletu. Vylezl jsem ze stanu a nevěřil svým očím. Všichni, kteří se už pohybovali venku, byli nazí – muži i ženy. Neměl jsem ani potuchy, kde jsme se to ocitli.

V noci jsme totiž nevědomky zastanovali až za značkou označující území, které patřilo nudistům, tzv. FKK. Pro nás tedy nastal přesun stanů o velký kus dále, protože naše manželky to pohoršovalo. Překvapil nás ale tehdy náš desetiletý syn, který se tam pak tajně vrátil na průzkum a bez zábran si svlékl plavky.

S přítelem, náruživým odbíjenkářem, jsme se další den domluvili, že se vydáme na volejbalové utkání v prostorách FKK. Naše ženy ani nevěděly, kam jsme se vytratili. Po čtvrthodině jsme oba konstatovali, že už sledujeme s obdivem jen hru s míčem, nikoliv nahá těla hrajících. Zvyk je zvyk.

Po několika dnech jsme pokračovali dále v cestě při písečném pobřeží Baltu.

Karel Chaloupecký