Ještěd

Místo pohodového pobytu jsme zde však zažili doslova noc hrůzy. Údržbář chaty ve snaze zlepšit vytápění v některých pokojích rozmrazoval trubky na chodbě v průduchu, kudy vedlo ústřední topení, a to nejdříve letlampou, později i zapálenými novinami. Vyděšeně jsme mu říkali, že je to přece v dřevěné chatě velmi nebezpečné, ale on se smál a odpovídal, že má zkušenosti a rozmrazuje takto každou chvíli. Jenže vzápětí to opravdu chytlo. Nestačili jsme udělat vůbec nic a dřevěná chata byla v plamenech.

Chtěli jsme pomoci s hašením, ale nádrže na vodu byly prázdné. Volali jsme do Liberce hasičům, ti však sdělovali, že veškerou techniku mají u mohutného požáru Textilany a že nahoru stejně nemohou kvůli sněhu vyjet. Začali nám posílat lanovkou hasicí přístroje, ale to bylo pro požár Ještědu jako plivnutí do moře.

Součástí objektu byla i retranslační stanice pro vysílání televize. Přístroje byly velmi drahé, pomáhali jsme je přenášet na bezpečné místo. Technik obsluhující strojovnu vzal sekeru, přesekl tlustý kabel a zařval: „A celý Liberec má obraz v pr…!“

Hasili jsme, zachraňovali majetek, vynášeli ho před hotel. Našli se ale i tací Liberečáci, kteří vyjeli lanovkou nahoru a odváželi si domů věci, které jsme my zachránili. Dole na ně čekala policie a krádežím zabránila.

Zimní středisko Přimda

Náruživí lyžaři z Tachovska usilovali o zřízení lyžařského střediska v okrese. Nejvhodnějším svahem se zdála být Přimda. V roce 1968 skupina lyžařů začala vyhledávat na úbočí Přimdy nejpříhodnější místo pro vybudování střediska. Obešli v zimě úbočí celého kopce a zjišťovali stav sněhu v průběhu celé zimy a pak navrhli vybudování sjezdovky tam, kde se nachází nyní.

Začátky budování byly velmi obtížné. Se značným úsilím se musely odvalit balvany, kterými byl svah doslova pokrytý, a překážely by sjezdu. Musely se odstranit i některé stromy, aby byla sjezdovka dostatečně široká. Zejména úprava horní části kopce byla velmi náročná, pomáhali i vojáci z tehdejší vysočanské posádky.

Do budování zimního střediska se zapojilo mnoho lidí. Kromě touhy po lyžování je spojovalo také křestní jméno Karel – Halla, Huttner, Valenta, Raiser, Chaloupecký, Jeslínek a další. Původním názvem měl být podle přání Karlů samozřejmě Karlák, ale to u ostatních neprošlo, a tak zůstalo u Přimdy.

Středisko na Přimdě slouží k potěše lyžařů dodnes, jeho nynější provozovatel Jiří Langmajer ho zmodernizoval tak, že může konkurovat jiným střediskům podobného rozsahu.

Karel Chaloupecký