Orchestr Rytmus
Dokázali jsme publiku předložit pestrý program od lidové hudby, tanečních populárních melodií, moravského folklóru až po havajské písničky, které jsme hráli a zpívali po vzoru „Kučerovců“. Starší pamětníci si na tuto populární skupinu jistě vzpomenou.
Učitel Jaroslav Černý si pořídil i havajskou kytaru a bezvadně na ni hrál s velkým úspěchem u posluchačů. To se ovšem neobešlo bez mluveného slova. Uvádění se ujal náš ředitel školy, známý divadelní ochotník a režisér Jaromír Šiml. Byla to dobrá zábava pro lidi, což dokazovaly přeplněné sály. Podle mých záznamů jsme v roce 1954 uskutečnili 28 takových vystoupení. Po estrádě nechyběla ani hudba k tanci. Dopravu do obcí zajišťovali sami pořadatelé. A byla to doprava všelijaká – na otevřených nákladních autech, luxusně někdy i s plachtou, ale i na valnících s traktory.
Lidem jsme přinášeli radost po náročné práci v zemědělství i lesnictví.
Tato estrádní skupina dala později základ k vytvoření velkého tanečního orchestru v Tachově. V té době nastoupilo do školství několik učitelů, výborných muzikantů jako třeba Jaroslav Černý, Milan Michl a Bedřich Brož. Na pravidelných zkouškách jsme se zdokonalovali ve hře na hudebních nástrojích, kterých bylo třeba k velkému obsazení orchestru.
Nově založenému tanečnímu orchestru jsem dal název Rytmus. Orchestr měl velké obsazení. Sekci pěti saxofonů vedl učitel Bedřich Brož, sekci tří trumpet Josef Roubal, sekci tří pozounů Václav Roubal a rytmickou skupinu lékárník Václav Štumpa. Rytmus měl i několik zpěváků. Zpíval například Václav Mráček, ředitel tachovské spořitelny, učitelé Jaroslav Černý, Milan Michl, Josef Zelenka, Dana Hradilová, Helena Havlová-Jenčeková a Lída Urbanová.
Orchestr začal koncertovat v Lidovém domě v Tachově
Nejvíce oblíbené byly pravidelné nedělní čaje, které se staly tak populární, že každou neděli naplnila mládež sál do posledního místa. Program orchestru byl na tehdejší dobu dost revoluční. Hudebníci sledovali hlavně vysílání Svobodná Evropa a Luxembourg, kde se hrály světové melodie, které české stanice nevysílaly, a upravovali je pro Rytmus.
Největší oblibu získaly melodie Glenna Millera – In the Mood nebo Moonlight Serenade, které mládež přímo hltala. Když trumpetista Josef Roubal zahrál sólo Třešňové květy a Milan Michl přednesl klarinetové sólo Cizinec na pobřeží, bylo publikum téměř v transu. Vždyť jsme slyšeli jen písně jako „Šel Frantík kolem zahrádky“, „Zítra se bude tančit všude“ aj.
Těch populárních skladeb bylo tolik, že jsme je začali objednávat u pražských skladatelů a aranžérů. Mohli jsme tak hrát Vaya con dios, Istanbul, Sedm moří, sedm vrchů, Continental, Mr. Anthony‘s Boogie, Chattanooga choo, choo a jiné.
Postupem času se stal Rytmus tak oblíbený, že byl žádán k produkci i za hranicemi našeho okresu. Jen namátkou si vzpomínám, že jsme hráli například ve Františkových Lázních, Domažlicích, Plzni, Vejprnicích, Horšovském Týně, Holýšově.
Začátek 60. let byl ve znamení nové módní vlny – nastoupily elektrofonické kytary. Finanční důvody pořadatelů zlikvidovaly většinu velkých kapel. Z orchestru Rytmus pak vzniklo těleso s menším obsazením, ale to už je jiná kapitola. V čele rytmické skupiny stanul pianista, zpěvák a aranžér MVDr. Karel Charvát. Přistěhoval se z Brna do Tachova a byl velkým přínosem k rozvoji taneční hudby ve městě.
Karel Chaloupecký