Z Kladrub chce paní Hana dojít až do Compostely

Po stopách sv. Jakuba, na několik tisíc kilometrů dlouhou pouť do španělského města Santiago de Compostela, se chce začátkem června vypravit Hana Ulrichová z Kladrub. Pouť chce absolvovat celou pěšky a počítá, že jí zabere půl roku.

„Prvním impulsem k rozhodnutí podniknout tuto cestu byl můj malý důchod. V době, kdy se vypočítával průměr, jsem byla dlouho nemocná, pak jsem přišla o práci a dlouho jsem žádnou nemohla sehnat. Proto mám tak malý důchod. Řekla jsem si tedy, že nemám co ztratit a pokusím se absolvovat tu cestu, abych se s tím duchovně vyrovnala,“ sdělila nám.

Že to v jejích třiašedesáti letech nebude jednoduché, si paní Hana uvědomuje. „Absolvovala jsem lékařské prohlídky, doktorka mě vybavila lékárničkou a vitamíny. Cítím se relativně zdravá, tak z toho strach nemám.“

Tuší ale, že si po cestě sáhne na dno. „Předpověděla mi to vědma, se kterou jsem se také byla poradit. Řekla mi, že do cíle dojdu, ale že to bude trvat trochu déle. A že si cestou párkrát hrábnu až na dno,“ řekla Hana Ulrichová.

Poutnice z Kladrub chce kopírovat historickou trasu, která má v Evropě několik větví. Jedna z nich, tzv. severní, vede shodou okolností přes Stříbro, Kladruby, Prostiboř a Bělou nad Radbuzou do Železné, kde přejde do Německa. Cesta je po celé Evropě značena jednotným symbolem Svatojakubské mušle.

V současné době si poutnice zařizuje vše nezbytné k tomu, aby se mohla na cestu vydat. S sebou si ponese jen to nejnutnější, spací pytel, teplejší oblečení, náhradní boty. Po celé trase jsou ubytovny, poutníci ale často využívají možnosti přespat v klášterech či v rodinách. Podobně to chce řešit také paní Hana, včetně stravování. „Nějakou levnou polévku si vždy koupím cestou, předpokládám, že v místech, kde se ubytuji také něco k jídlu bude. Hovořila jsem s člověkem, který pouť do Compostely absolvoval a má s tím pozitivní zkušenosti. A pokud bude třeba, zkusím si cestou na jídlo i vydělat,“ je odhodlaná.

V myšlence podniknout pěší pouť do Santiaga de Compostela podporuje paní Hanu i rodina. „Bála jsem se, že děti budou proti. Ale naopak. Řekly, že mi fandí. Snacha mě povzbuzuje, ptá se, jestli trénuju. Jejich podpora pro mě znamená hodně.“