Je tu kus krajiny, který se v mnohém vymyká krajinám v širokém okolí a jemuž dominuje právě ves Pístov s věží kostela sv. Bartoloměje.

Zima letos všechny překvapila svým razantním připomenutím se už v půli října. To málokdo pamatuje. Naštěstí se po pár dnech ke slovu dostal opět podzim, mlhy, mrholení a tu a tam kousky modré oblohy a “teplejšího“ slunce. Pár dní sněžení a ranních mrazíků však zastavilo babím létem započatou barevnou proměnu krajiny a mnoho listí zhnědlo a opadalo dříve, než naplno zčervenalo či zezlátlo.

Něco z barev podzimu zůstalo právě na Pístovsku. Ve starých sadech, na mezích, na kamenných snosech s křovisky a stromy. Obdivuji, jak tohle vše v tvarech a barvách kontrastuje se zelení pastvin a luk a s temnotou lesů ve svazích potoků Kosího a Jilmového. Vše – i s věží kostela – dohromady tvoří to, čemu se také říká harmonická kulturní krajina, krajina veskrze člověkem pozměněná a intenzivně obhospodařovaná, ale zachovávající si vysokou estetickou hodnotu. I když lze objektivně posoudit kategorie jako „krásná“, „milá“ či „líbezná“? Asi ne.

Na okraji jednoho z lesíků, v pastvině kousek od Pístova, znám posed. Je opřený o borovici, jež vypadá jako deštník. Vždy na něj vylezu, abych měl výhled o pár metrů nadlepšený. A hlavně z něj lépe přehlédnu trojici vrchů, jež jsou typické pro údolí Kosího potoka. Nejblíže – přímo naproti – je kulatá silueta Lazurového vrchu (650 m) se zbytky listnatých lesů na úbočích. Vrch je to z mnoha ohledů zajímavý a určitě si zaslouží samostatné povídání někdy příště. Kdo čte pravidelně mé příspěvky o přírodě Tachovska, možná si vzpomene, že vrchu Homole (680 m) nad Křížencem a Vlčí hoře (704 m) u Černošíma jsem již články věnoval. To jsou ty zbylé dva avizované vrchy.

U Dolního Kramolína, mezi Pastvinou (593 m) a Kamenným vrchem (635) vstupuje údolí Kosího potoka do Bezdružické vrchoviny a také do CHKO Slavkovský les. Je to další kouzelné místo Pístovska. Ze svahů nad vsí jsou daleké výhledy na Český les a krajinu pod ním, na Mariánské Lázně se Slavkovským lese. A také je tu modřínový mez a pod ní, myslím že nepřehlédnutelně, roste uprostřed pastvin další, tentokráte solitérní, modřín. Je prohnutý, koruna zespodu „vyvětvená“ právě do výše pasoucích se krav, ze spodní větve vyrůstá nenápadně druhý kmínek. No prostě zajímavý strom.

Miroslav Trégler