Když v uplynulém roce přenesli Jaroslava Kadavá s partnerem Miroslavem Salabou ze Zadního Chodova poslední z 2295 žab přes silnici mezi Kyjovem a Planou, věřili, že je to naposledy, co k vlastnoručně přeneseným jednadvaceti tisícům z předchozích třinácti let přidali právě zmíněné necelé další tři tisícovky. Bohužel se zmýlili. Slibované trvalé bariéry a podchody pro obojživelníky u silnice stále chybí. Pokud tedy nechtějí, aby žáby umíraly na silnici pod koly aut, přenášejí migrující obojživelníky toužící po rozmnožování i letos.

„Tady je poměrně velký provoz a pokud bychom opět ručně nezakopali kýble a neosadili zátarasy, tak by žabičky, toužící naklást svá vajíčka v rybníce za silnicí, mohly skončit na placku rozjeté na silnici,“ vysvětluje Jaroslava Kadavá ze Zadního Chodova. Což je představa, která jí nedá v noci spát. „Před lety jsme s mužíčkem jeli večer domů z kina a silnice tady u rybníčku byla plná žab. Takže jsem jsme zastavili auto tak, aby nás nikdo nemohl objet, vystoupila jsem a žabky jsem jednu po druhé odnášela za silnici směrem k rybníčku,“ vzpomíná pro Deník stejně jako vloni i tentokrát paní Jaroslava. Od té doby společně se svým „mužíčkem“ Miroslavem už čtrnáctým rokem pomáhá dostat se migrujícím žabkám od louky a mokřadu z jedné strany silnice na druhou do rybníka. Dávno předtím, než kalendář ukáže první jarní den, zakopou společnými silami podél komunikace kolem 60 kbelíků a natáhnou ručně přes 200 metrů zábran. „Ty kyblíky musí být zároveň s povrchem, aby žádná z žabek nezapadla mezi ně a zeminu. Tím se by se mohla poranit,“ ukazuje Kadavá, která z každé nádoby vyndá pouze žáby, ale napadané listí tam nechává. „To je aby se mohly trošku schovat a měly větší pocit bezpečí, než je vyndáme a přeneseme,“ vysvětluje.

Zdroj: Deník/Monika Šavlová

V této lokalitě se vyskytují především chráněné ropuchy, ale také skokan hnědý či zelený anebo vzácná blatnice. Obojživelníci se snaží dostat do rybníka za silnicí. Díky postaveným zátarasům nemohou vstoupit do silnici, spadnou do kbelíků a odsud je každý den nejméně až do poloviny května odhodlaní senioři den co den bez ohledu na počasí vyndavají a přenášejí k protilehlé vodní ploše. „Jinde už prý letos žabky putovaly dříve, u nás to vždycky začíná pořádně kolem Josefa,“ říká paní Jaroslava. V den návštěvy Deníku dorazila bez partnera a sama tak postupně vyndala 155 ropuch, 4 blatnice, jednoho skokana zeleného a k její velké radosti také jednoho čolka. „Těch je málo, chodí tudy do rybníka za potravou,“ vysvětlila a nadšeně hleděla na čolkovo oranžové bříško. „Vloni jsme přenesli 2295 žabek včetně několika čolků, což bylo nejvíce ze všech lokalit v Plzeňském kraji, kde takto jako my pomáhají další dobrovolníci,“ zná přesná čísla Kadavá. Aby ne, když každou žabku, kterou vpouští do rybníka, poctivě počítá. Často taky se smíchem domlouvá samečkům, kterých se na jednu samičku zavěsí povícero a hrozí tak, že ve vodě ji utopí neb nemá dostatek síly s několika žabáky na zádech vyplavat k hladině a nadechnout se. „Když je od sebe odendavám, často se mi některý zachytí za prst a nechce se pustit. Já si poradím, ale samičku by mohli ti kluci žabáčtí utopit,“ usmívá se a ukazuje klubko do sebe zamotaných žab, které pak s velkou opatrností začne rozmotávat.

Jaroslava Kadavá přenáší žáby přes silnici již 13 let, zachránila jich tak několik tisíc.
Žena z Tachovska zachránila 21 tisíc migrujících žab před přejetím

„Před cca 15 lety jsme začali řešit hromadné úhyny obojživelníků na vozovkách Plzeňského kraje na řadě míst včetně Kyjova. Po několika letech jsme navázali vynikající spolupráci s paní Kadavou a jejím partnerem. Od té doby jsem začal řešit trvalé zabezpečení migrace obojživelníků na vozovkách,“ sdělil Deníku Jiří Vlček z krajského odboru ochrany přírody. Následovala dlouhá a složitá jednání, která teprve před nedávnem nakonec skončila úspěchem. „Předminulý týden Státní fond životního prostředí projekt schválil a vydal rozhodnutí o přidělení finanční podpory na trvalé bariéry a podchody,“ potvrdil dobrou zprávu Jiří Vlček. „Věřím, že v letošním roce bude vše hotovo. Bude to ale znamenat dočasné objížďky při překopání silnic, omezení dopravy atd., snad to řidiči pochopí,“ dodává Vlček. „Bohužel na řadě míst, kde nemáme tak spolehlivé lidi jako paní Kadavá, obojživelníci již vymizely,“ neskrývá smutnou skutečnost. „Kromě podchodu by měly být na obou stranách úseku ještě přímo v silnici udělány širší korýtka, které se překryjí mřížkou. Ty žabky, co budou líné dojít k podchodu, projdou silnicí pod mřížemi a nic se jim nestane,“ upřesňuje Kadavá.

Zdroj: Deník/Monika Šavlová

„Jsem ráda, že se věci konečně opravdu pohnuly. Nyní už věřím, že ty bariéry a podchody opravdu vybudují. Nicméně stejně sem budu jezdit na kontrolu,“ neskrývá radost Jaroslava Kadavá. „Jak znám paní Kadavou, i když budou podchody a zábrany, tak jí to nedá a určitě bude místo sledovat dále,“ počítá s dohledem vitální seniorky Jiří Vlček.