Své výročí oslavili, na den přesně. A to v sobotu 16. 3. v kruhu rodinném, bez slavnostního obřadu. Celá rodina jim přišla popřát, měli společný oběd a pak spolu poseděli.

„Máme tady celou rodinu. Svého syna s tou nejhodnější snachou, mé tři vnučky a další členy rodiny," seznámila nás Květoslava Vithausová.

Pan Stanislav pochází z Příbrami a paní Květoslava z Českých Budějovic. Jejich cesty se setkaly když byly malé děti. Chodili spolu do školy, ale nikdy v sobě nenašli zalíbení. Nejdříve chodili do školy v Kurojedech a pak pěšky do Boru. Tenkrát ještě netušili, že spolu stráví krásný a šťastný život.

„Zakoukali jsme se do sebe v práci. Dělali jsme na statku a moje maminka měla stánek. Zeptala jsem se Stanislava, jestli chce limonádu. On mi na to odpověděl, že ano. A že za ní dostanu štípanou pusu,"vzpomíná Vithausová.

Zamyšleně a s úsměvem její manžel dodal: „A já ti jí dal až za pár dní. Čtyři roky jsme spolu chodili a pak jsme se vzali."

Celý život spolu bydlí na vesnici. V Malovicích bydleli 33 let a po smrti rodičů Vithausových se přestěhovali do Málkovic, kde žijí 17 let.

„Máme jen jedno dítě. Milovaného syna. Ale za to máme tři krásné vnučky. Tu nejmladší jsem dostala k 55.narozeninám. Plakala jsem, protože jsem si myslela, že si ji neužiju. A dnes je mu 70 let a užila jsem si ji až až," dodává s úsměvem Vithausová.

Oba sedmdesátníci chodili odjakživa na muziku. Plesy a zábavy jim neutekly.

„To byl myslivecký, rybářský, hasičský a já nevím jaký ještě ples, ale chodili jsme tančit. Ještě teď jezdíme a jezdit budeme. Člověk potřebuje si popít, pokecat a zatancovat. Jednou v měsíci do Stříbra na dechovku," vypráví Vithaus.

Recept na lásku a dlouholeté klidně soužití tedy Vithausovi mají. „Člověk musí umět zkrátka couvnout. Občas byla malá buřinka, potom bylo krásné se usmiřovat. Ale moc jich nebylo,"vzpomíná Vithaus.

A jeho žena Květoslava Vithausová dodává: „Hádky nikdy nikam nevedou. Takže se lidé nesmí hádat. Jsem šťastná. Kdybych měla volit znovu, volila bych stejně."

Gabriela Jägerová