Lidé si stěžují na zahrádkáře, že zavážejí veřejnou cestu v Tachově biologickým odpadem ze zahrádek a chodci, kteří chodí do aleje, se brodí v páchnoucím blátě. Cesty v zahrádkářských koloniích volají o pomoc. Počasí, které v posledních dnech bylo deštivé, si zrovna v těchto místech učinilo za své a z prašných cestiček se staly tekoucí, blátivé a zapáchající strouhy. O víkendu přijde sluníčko a kolonie bude opět trápit něco jiného – smrad z vysychajícího bahna a otravní komáří.

Lidé ze sídliště Východ, kteří chodí směrem na Oldřichov do práce, většinou zvolí cestu mezi zahrádkami. Protože je nejkratší. Ale kdykoliv když zaprší, nejde tudy projít ani v gumových holinkách. „Projít po cestě dole u zahrádek je opravdu nemožné. Je to tam rozježděné, zahrádkáři na cestu navážejí zbytky rostlin, které na cestě tlejí a vytvářejí neprostupné a páchnoucí bahno. Je spousta lidí, co by rádi chodili přes zahrádky procházkou do aleje, ale jak už jsem jednou řekla, je to nemožné. O kočárku ani nemluvím. Škoda, je to krásná cesta," podělila se o zkušenost Bärbel Jílková.

Ke zmíněné cestě se nikdo zatím nehlásí. V některých zahrádkářských koloniích mají cesty vlastní a pravidelně se o ně starají, jinak by se na své pozemky nedostali. „V naší kolonii jsme si také upravovali cesty a za své naspořené peníze, protože nám na to nikdo finanční prostředky nedá. Řekli jsme si, že když už, tak pořádně a zvolili jsme formu kvalitní opravy," informovala majitelka zahrady, která nechce být jmenována a pokračuje: „Konkrétně my jsme si koupili makadam, nechali jsme si ho dovézt, uválet a když se na cestě mezi zahradami udělá nějaká díra, tak ji něčím zasypeme."

Na zásyp děr a výmolů lze použít některé stavební odpady jako cihly, kamení, štěrk, nebo drť kamení. Lidé často díry zasypávají kdečím a používají i nebezpečný odpad – ten v zemi nemá co dělat. Nejlepší varianta je ze zkušeností zahrádkářů ta, když je cesta odprodaná do společného podílu – když si lidé budou chtít koupit zahrádku, tak si koupí i část cesty.

Cesty mezi zahrádkami jsou podle informací z městského úřadu ve většině případů vedeny jako pastviny nebo části luk – nikoli jako cesty. Proto je těžké si vyřídit některá opatření proto, aby jako cesty vypadaly. Často se stává, že díry zahrádkáři zadělají starou hlínou ze skleníků nebo větvemi, ač to myslí dobře, řešení je to nereálné. Na navezenou hlínu opět naprší a voda ji vezme s sebou – nebo kdo první cestou projede, vyjede koleje a situace je zase na začátku, takže jde o nekonečný kolotoč.