Soteplením vúnoru totiž každoročně přichází honcování zajíců, tedy období jejich rozmnožování, což je důkazem, že zima musí brzy skončit. Honcování nelze přehlédnout na polích, kde se jindy statičtí zajíci pohybují vjakých si „vláčcích“, tedy za jednou zaječicí hopsá hned několik nápadníků. Situaci zachycenou na fotografii můžeme vtomto období pozorovat tedy často, nejprve vnížinách, později vhorských oblastech. Všude tam má zajíc domov.

Koncem zimy zvěř bojuje o potravu, které není mnoho. Zajícům můžeme pomoci tím, že ořežeme několik větví jabloně a ponecháme je na zemi. Prořezávat jabloně vúnoru je správné, rány se do jara zacelí, prosvětlování koruny je nutné, zvláště u vzrůstnějších odrůd. Na druhou stranu tím zabráníme nechtěnému okusu zajíců, kteří při nedostatku potravy neponechají jedinou sladkou dřevinu bez povšimnutí. Raději než vysoké neochráněné kmínky však budou okusovat mladé větvičky, které jim ponecháme ležet na zemi. Navíc právě vtomto období je řez vhodný, protože ve vzduchu díky mrazivému počasí nejsou obsaženy zárodky patogenů (hub, bakterií), které by jinak (při oteplení na jaře) kontaminovali řezné rány a mohli by pak zvyšovat pravděpodobnost napadení stromů chorobami. Zajíci neponechají ani kousek kůry nazmar a větve dokonale „oholí“. Pro zajíce je nejatraktivnější kůra jabloně, méně větve třešně, hrušně a mladé švestky. Do pole či na okraj lesa je vhodné vyvést větve z prořezávky ovocných dřevin.


Díky vyšší aktivitě zajíců dochází vtomto období také kčastějšímu pohybu zajíců po vozovkách, zvláště vranních hodinách, což vede ke střetům sdopravními prostředky. Vozovka je totiž po ránu teplejší než půda, a tak se zajíci na ní rádi vyhřívají. Po méně frekventovaných komunikacích jezděme proto ohleduplně, zvláště vméně přehledných úsecích.

U nás se vyskytuje téměř všude, nesetkáme se s ním jen v honitbách ležících výše než 1 500 m n. m. a v rozsáhlých lesních komplexech. Nicméně jeho stavy bývají vyšší na okrajích lesů, kde mají zajíci možnost vycházet do polí a v polních honitbách, zvláště v teplých a suchých oblastech.

Nižší stavy zajíců oproti minulosti jsou způsobeny díky výraznému scelování zemědělských pozemků v70 a 80. letech, používaní necitlivé zemědělské mechanizace, dřívějšímu používání některých přípravků na ochranu rostlin (v minulosti nebyly metody zkoušení pesticidů tak přísné), chorobám (tularémie, septikémie, brucelóza), parazitózám (kokcidióza), zvýšenému tlaku predátorů a celkovému způsobu zemědělského hospodaření. Šelmy, jak například liška, má vsoučasné přehledné krajině značnou výhodu, která jí usnadňuje lov i zajíců. Na početnost má také výrazný vliv průběh zimy a pomoc člověka vextrémních výkyvech počasí. Zřizování napajedel a jejich údržba a pravidelné doplňování vody vdobě sucha je dnes nezbytnou péčí, kterou myslivci vmnohých honitbách zaječí zvěři věnují.

Mezi váhou zajíců a zeječek není téměř žádný rozdíl. A nijak patrné nejsou ani jiné vnější rozdíly (pohlavní dimorfismus). Honcování zajíců je nejnápadnější po jarním oteplení.

Zajíci žijí většinou samotářsky. Převažuje u nich většinou noční aktivita, pouze v době honcování je lze vidět v pohybu po celý den. Pro denní odpočinek využívají plochu s několika pelechy, jimž říkáme lože. Při cestách za potravou používají stále týchž ochozů, a to i v polních kulturách. Na okrajích lesa se ochozy často spojují v jednu širokou pěšinku. Zajíc je velmi stálou zvěří, staří zajíci nemění svá stanoviště po několik let. Přirozenou ochranou zajíce je rychlý útěk, přičemž může odskakovat do stran a kličkovat.

Přestože zajíc dokáže poměrně snadno uniknout svému pronásledovateli, neznamená to, že se zachrání, protože velká fyzická zátěž může způsobit těžké zdravotní problémy (záněty dýchacích cest, zápal plic). Nedovolme proto volné pobíhání psů, které pro zajíce představuje jedno zhlavních nebezpečí. Na silnici bychom měli jezdit také ohleduplně, zvláště vobdobí honcování zajíců, kdy se ztráty na populaci počítají mnohde vdesítkách procent. Celoplošnou vakcinací proti vzteklině člověk přispěl ke zvýšení počtu predátorů, kterým slouží zajíc jako důležitá složka potravy.

Pro zlepšení životních podmínek zajíce je nutné zajistit tomuto druhu maximální pestrost potravní nabídky vrámci šetrného zemědělství. Myslivci zajíce přikrmují již od léta, kdy dochází ke sklizni zemědělských plodin. Dále mohou pomoci prohrnutím pěšin při vysoké sněhové pokrývce, budováním remízků, ořezáváním větví stromů a zřizováním napajedel. Zajíci se loví pouze voblastech, kde to jejich početnost dovoluje, a jeho lov je přísně regulován.

 

Jiří Šilha