Cinkání řetězů, zlověstné hudrování, ale i klidný hlas Mikuláše se nesly zámeckým nádvořím poté, kdy Lucifer, Mikuláš, andělé a čert vystoupili na pódium, aby se dočasně ujali vlády nad hříšníky i jejich osudy. Lucifer na malou chvíli dovolil čertům postrašit přítomné děti, které sem v doprovodu svých rodičů či babiček a dědečků přišly nejen za strašením, ale také pro mikulášskou nadílku. „Nadílku pro děti měli možnost rodiče předat již tradičně před akcí za drobný poplatek v infocentru v Tachově,“ vysvětlila pracovnice MKS Jaroslava Hohlová a dodala: „Rodiče také mohli na lísteček ke jménu své ratolesti připsat nějakou tu lumpárnu nebo naopak pochvalu, kterou může čert či Mikuláš před předáváním dárku zmínit.“
Ještě než však k samotné nadílce došlo, anděl spustil obrovský košík se zabalenými dárky. To se neobešlo bez souboje dobra se zlem, kdy se na košík dárků vrhli čerti. Každý pekelník chtěl něco pro sebe. „Nechte toho, chásko čertovská,“ lamentoval Lucifer. A tak na pomoc dobru přispěchali andělé, aby nadílku pro děti zachránili a čerty od dárků odehnali. Jakmile šarvátka utichla, mohla začít samotná nadílka. Pekelná kniha hříchů je hustě popsána, takže byli čerti chvílemi rádi, že nemusí dlouze listovat, neb lísteček na balíčku prozradil nejen jméno hříšníka, ale také jeho hříchy. Každý, kdo na pódium vstoupil, byl čertem zvážen na čertovské váze, která ukázala, zda patří do nebe, či do pekla. A dokonce i ti, kteří dle mínění čerta patřili do pekla, dostali svoji nadílku za pěknou básničku nebo písničku.
Náročná práce čerty natolik unavila, že se sotva dovlekli do pekla v zámeckém sklepě. Spravit chuť po nadílce si chtěli partičkou karet. Jenomže malí neposedové, kterým v průběhu akce opět otrnulo, táhli rodiče za nimi a v klidu je nenechali. Tu se s čerty nebo se samotným pánem pekel Luciferem chtěli vyfotit, tu chtěli ještě trošku poškádlit. Přestože se před zámeckým peklem utvořila dlouhá fronta už krátce poté, kdy se návštěvníkům otevřelo, nikdo nepřišel zkrátka a na každého se s prohlídkou dostalo. „Já chci vidět peklo a taky jak čerti hrajou karty,“ natahoval ruku k otevřeným dveřím malý Martínek. „Tak pojď, ať je od tebe klid,“ podala mu ruku maminka. „Mami, a za rok půjdeme zase, viď?“ žadonil René K.
