Neradi a s velkou dávkou skepse nahlížejí lidé na osoby, které žádají milodar. Není to ani tak necitlivostí k osudům potřebných, kteří se většinou spokojí s několika desetikorunami. Převládá spíše nedůvěra a obavy, aby dar nebyl zneužit podvodníky. „U nás ve firmě se zaměstnanci tvářili nedůvěřivě i na členy hnutí Hare Krišna, kteří za symbolickou dvacetikorunu nabízeli doma vyrobené sladkosti,“ popisuje zaměstnankyně jedné tachovské firmy.

Stejně rozpačitě se lidé minulý týden v okresním městě dívali na hluchoněmého mladíka, který prodával kýčovitý obrázek. Prokázal se cedulkou s popisem svého postižení, ale když se ukázalo, že neumí číst, málokdo věřil, že je postižený doopravdy. „Podvodníků, kteří jsou zdraví, ale nechce se jim pracovat, je všude plno. Lepší je nedávat nikomu nic,“ říká pracovník firmy, kterou hluchoněmý poctil návštěvou.

Přibývá také lidí, kteří nedůvěřují už ani oficiálním sbírkám – například Světlušce, kterou pořádá Nadační fond Českého rozhlasu. „Občas dostaneme otázku, kam vlastně peníze půjdou, jestli opravdu dorazí k nevidomým,“ popisuje jedna z dobrovolnic, která se do akce každoročně zapojuje. Nejhůře lidé ovšem vnímají bezdomovce.

„To nejsou lidé, kterým je nutné pomáhat. Kdykoliv dostali nabídku na práci, odmítli,“ míní starosta Plané Karel Vrzala. Ve městě se jednu dobu pohybovali čtyři bezdomovci, a všichni byli alkoholici, kteří vyžebrané peníze hned propili. Jak nemá plánský starosta rád zahálčivé bezdomovce, o to je smířlivější k lidem, kteří jsou doopravdy postižení a potřebují pomoc. „Kdyby se někde postavili a žebrali, asi bychom je nevyháněli. Město snad ani nemá žádnou vyhlášku, která to upravuje,“ zmínil.

Přimda také nemá nijak upraveno, jak nazírat na žebráky. „Asi by záleželo, jakým způsobem by dotyčný o dary žádal. Ale nechci to dál rozvádět,“ říká starosta Miloslav Kunt. Předloni ve Stříbře umrzl bezdomovec. Tehdejší starosta Rudolf Svoboda ještě před příchodem zimy bezprizorním lidem, tehdy skupinka čítala asi tři osoby, nabízel provizorní ubytování ve staré kůlně. „Nejhorší je pomáhat, když o to nikdo nestojí. Bezdomovci mohli být v teple, stačilo, aby si do kůlny převezli kamna a napojili k nim kouřovod. Neudělali ani to,“ popsal tehdy. Lidé se s žebráky setkávají často a potkávají je i na mnohdy bizarních místech.

V Plzni, u stadionu fotbalové Viktorie, nabízí hubený obrýlený čtyřicátník za stravenku ohlídání auta. Údajně je těžký diabetik, který ztratil práci i nárok na státní sociální podporu. „Auto pohlídám líp než bezpečnostní agentura,“ slibuje pokaždé. V posledních dnech ho lidé z Tachovska několikrát viděli na parkovišti u nového pavilonu porodnice na Lochotíně. Nabízel stejné služby a za stejnou úplatu. „Dali jsme mu peníze, ale spíš aby nám dal pokoj,“ popsala mladá maminka z Boru.