Provozovatel Karel Gebauer měl původně představu, že poté, co celý areál historické roubenky opraví, nejdříve vybuduje pavilon pro želvy s venkovními výběhy a k němu pak postupně přidá občerstvení pro návštěvníky. Pořadí nakonec trochu upravil, nicméně zdá se, že změna na atraktivnosti místu nijak neubírá a vyplácí se.

U dvora, kde z plotu při silnici na kolemjdoucí turisty a jedoucí cyklisty mává dřevěná želva, je slyšet skřípění brzd každý den od začátku otvírací doby až do pozdního odpoledne. Cyklisté mačkají páčky brzd, zajíždějí do dvora, řidiči aut stáčejí volanty svých aut na malé parkoviště před vraty. Turisté nevěřícně kroutí hlavou, cože si mají o želvě a tabuli s nápisem Želví zahrada v tak malé vesničce myslet, a zvědavě vstupují do areálu. „Kdo jednou vstoupil, neprohloupil,“ praví se v jedné pohádce. Do té to zde má dle slov pana Karla ještě daleko, ale návštěvníci, spokojeně sedící na lavicích ve stínu terasy a popíjející některý z nabízených chlazených nápojů či pochutnávající si na lahodné točené zmrzlině, hovoří jinak. Zejména když se jim dostává informace, že zájemci se mohou jít za doprovodu pana Karla podívat do horní části zahrady, kde v tuto dobu žije ve výbězích přes 40 želv, čehož mnozí s nadšením využívají.

Karel Gebauer paradoxně není rodákem z Dubce ani z Tachovska, ale postupem času se stal dubeckým patriotem. Pochází z Moravy a do těchto míst ho zavedla osudová láska, kterou poznal v době, kdy sloužil v Tachově na vojně. Je to právě on, díky němuž malebná vesnička dále vzkvétá. Vše se začalo dít v roce 2009, kdy se s manželkou postupně pustili do opravy kostela Archanděla Michaela. „Chodil jsem kolem něho skoro dvacet let, vypadal hrozně, nikdy jsem se dovnitř nedostal, žádné mše se zde nekonaly a zvenku nikoho ani nelákal. Patřil mezi nejvíce ohrožené kostely Plzeňského kraje. Je to nádherná stavba, svědek minulosti, která mi pořád ležela v hlavě,“ vzpomíná Karel Gebauer. „ O to větší překvapení jsem zažil, když jsem náhodně později zjistil, jaké skvosty se v něm ukrývají,“ přiznává, že mu tehdy doslova spadla čelist. Poté, co spatřil nástropní malby a vyřezávané oltáře, pronesl prý větu, kterou si pamatuje dodnes: „To nemůžeme nechat spadnout.“ Události spojené se skutky pak šly již ráz na ráz. Do opravy se nejdříve s paní pustili na vlastní náklady, postupně začali zjišťovat, jak lze získat dotace a i úředně dosáhnout toho, aby se kostel mohl opravit celý. S některými dubeckými občany proto poté založili sdružení a po opravě kostela následovala i úprava návsi. „Památkáři postupně zjistili, že nám jde skutečně o to, aby tato kulturní památka i naše vesnička vypadaly upraveně. O několik let později nás oslovili s tím, zda bychom neopravili další kulturní památku v obci, a to místní roubenku. Což jsem napoprvé kategoricky odmítl. Nicméně manželka, která odsud pochází, měla k roubence prostě citový vztah a postupně mě přemluvila,“ ukazuje rukou po areálu Karel Gebauer.

A tak se pustili do díla. Propadlá střecha a ztrouchnivělé roubení prošly kompletním restaurováním a následně proběhla i oprava stodoly a chléva. A vzhledem k tomu, že vesničkou vede cyklostezka, zrodil se nápad na vybudování turisticky atraktivního místa. „Řekl jsem si, že bych se ke svým želvám mohl zachovat trochu velkoryseji a využít k tomu prostor na zahradě za roubenkou. Želví venkovní expozice není všude, to by mohlo lidi zajímat,“ líčí chod svých myšlenek v roce 2015 pan Karel. A pokud mají přicházet návštěvníci, je třeba pro ně mít připravené i turistické zázemí. A tak pomalu vznikal kiosek s terasou a k tomu potřebné sociální zařízení. V současné době se za ním postupně budují venkovní výběhy pro želvy. Součástí výběhů jsou i skleníčky, které slouží želvám jako úkryty při nepříznivém počasí. „Se želvami to není úplně jednoduché. Něco jiného je chovat želvu v domácím teráriu a něco jiného je chovat ji venku,“ vysvětluje s tím, že mnoho věcí ohledně venkovního chovu želv se muselo postupně vyzkoušet. „Leccos jsme museli upravovat a předělávat. Některá řešení, která se nám ze začátku zdála perfektní, se ukázala jako holý nesmysl a za rok jsme to předělávali jinak,“ líčí strasti v začátcích. S odstupem času však chovatel říká, že všechno zlé bylo pro něco dobré. Díky želvám navázal Karel Gebauer i spolupráci s fakultou elektrotechniky v Brně a v Dubci pak proběhlo rozsáhlé měření, jehož cílem bylo zjistit, jak se želvy chovají v přirozeném prostředí. „Tito zajímaví tvorové mají totiž úžasnou schopnost vyhodnocovat intenzitu světla ve vztahu k jeho barevnosti a k podílu UV záření. Jen pro zajímavost, během jedné sezóny jsme naměřili více jak 30.000 spekter, která jsme dokázali spojit s chováním želv. Je úžasné, jak cíleně a efektivně se chovají,“ nadšeně vypráví Gebauer. Podle toho, jaké má v daném okamžiku světlo parametry, je také možno vidět želvy ve výběhu. Ve slunečných dnech vylézají z úkrytů většinou až navečer. V době podvečerní návštěvy Deníku si na komentovanou prohlídku v podání pana Karla rádo počkalo kolem dvou desítek náhodných návštěvníků.

Želví zahrada v Dubci | Video: Deník/Monika Šavlová

„Letošní rok je pro nás takový testovací, mrzí mě, že se lidé zatím nemohou procházet mezi želvími výběhy volně. V příštím roce už by mohlo všechno fungovat tak, jak bych si přál. Zároveň musím přiznat, že takový zájem, jaký o naši zmrzlinu je, jsem nečekal, “ říká rozpačitě provozovatel a chovatel želv Karel Gebauer. Přestože byl provoz v areálu zrestaurované roubenky zahájen teprve 5. července letošního roku, na mraženou dobrotu a za želvami se sem lidé vrací už nyní. „Na zmrzlinu sem jezdí lidé z širokého okolí, některé jsem zde zahlédl už aspoň šestkrát,“ usmívá se nad nečekaným zájmem.

A plány do budoucna? „Nejbližším cílem je dokončit zbývající venkovní výběhy a stavbu pavilonu pro želvy. Roubenka je vybavována tak, aby si návštěvník mohl udělat reálnou představu o tom, jak vypadala domácnost rolnické rodiny zhruba před 150 lety. Záměrem do budoucna je pak využívat roubenku k pořádání různých výstav a turistickou terasu k pořádání zajímavých přednášek,“ odtajnil Deníku Karel Gebauer.

Veškeré informace o nevšedním místě naleznete na jejich webových stránkách www.zelvizahrada.cz. (šav)