V českém pohraničí už několik let zuří válka o zemědělskou půdu. Zájemců je dost a ceny v dražbách proto letí vzhůru. „Jeden hektar půdy stojí na Tachovsku od dvaceti tisíc korun. Klidně se ale může vyšplhat až na sto dvacet tisíc, záleží na kvalitě a druhu pozemku,“ říká Vladislav Moravec, předseda představenstva zemědělského družstva Vlčák z Černošína. „Naše družstvo hospodaří na třech a půl tisících hektarech zemědělské půdy,“ dodává Moravec a pokračuje: „Jeden tisíc hektarů máme pronajatý od soukromých vlastníků půdy, zbylých dva a půl tisíce hektarů od pozemkového fondu. V současnosti jsme začali s kupováním půdy.“

Jestli si ale někdo myslí, že kdyby farmáři náhodou peníze měli a mohli by si tak pozemky koupit, je na velikém omylu. „Hospodáři sice mohou uplatnit předkupní právo na pronajatou státní půdu, ale jen do výše sedmdesáti procent výměry, na které hospodaří, přičemž maximum je pět set hektarů,“ říká Stanislav Eberl, předseda Okresní agrární komory Tachov. A tak se jedněmi z největších vlastníků půdy v okrese stávají sice české společnosti, ale vlastněné cizinci, kteří jsou dostatečně finančně silní, aby si mohli pozemky koupit.

Na Tachovsku jsou to hlavně Nizozemci, Rakušané a Italové. Ti vlastní v našem okrese okolo čtyř tisíc hektarů zemědělské půdy. „K pozemkům se dostali tak, že skupovali restituční nároky,“ říká Eberl. Půda se ale také stává předmětem spekulací. Mnoho hektarů odkupují například právníci, cizí firmy nebo i karlovarská společnost Mattoni. „Stát by neměl takhle půdu prodávat, jen pronajímat. O peníze by stejně nepřišel,“ myslí Eberl. Stát prodává půdu tomu, kdo nabídne nejvíce peněz. Chudší hospodáři tak přicházejí zkrátka. A až na půdu budou mít, možná už nebude co kupovat. A tak někteří soukromí zemědělci podle vlastních slov ani nechtějí investovat do nové techniky. Neví, co bude dál a mají obavy, že noví vlastníci by je nemuseli nechat na půdě hospodařit, nebo by jim stanovili takovou výši pronájmu, že by to finančně neutáhli. „Kdo půdu chtěl, ten už si ji stejně koupil,“ dodal na závěr Stanislav Eberl z agrární komory.