Paní Milena z Boru udělala nepříjemnou zkušenost s firmou, která prodává prostřednictvím telefonu masážní lehátka.
Varuje proto hlavně důchodce, aby byli obezřetní a dávali si pozor, komu a jaké údaje po telefonu poskytují.
A pokud nejsou odolní proti manipulaci, tak aby s podobnými lidmi raději ani nemluvili.


„Málem jsem se stala obětí nějaké marketingové kampaně. Volali mi lidé, kterým nešlo o nic jiného, než se dostat ke mně domů a nabízet mi svoje produkty,“ říká invalidní důchodkyně, která žije v bytovce na borském sídlišti.
Všechno začalo zdánlivě nevinným telefonátem.


„Představila se mi nějaká paní, která vyzvídala, jak jsem na tom se zdravím. Chtěla vědět, kolik členů žije v mé domácnosti, kolik je mi let, a jestli jsem se někdy léčila v lázních,“ popisuje paní Milena.
Po chvíli se prý volající snažila nalákat paní Milenu na dárek.


„Prý jsem se dostala do slosování o jakousi malou pozornost,“ vzpomíná důchodkyně.
Zástupci firmy, jejíž jméno si paní Milena už nepamatuje, se prý znovu ozvali za čtyři dny. „Pak už byli velice konkrétní. Tlačili na mě, abych si sjednala termín a vpustila do bytu maséra, který mi prý odborně namasíruje krk, záda a klouby a při té příležitosti mi předvede masážní lehátko,“ vypráví paní Milena.


Důchodkyně si prý v tu chvíli dala dohromady dvě a dvě. „Došlo mi, že zástupcům firmy nejde o nic jiného, než mi něco prodat. Návštěvu maséra jsem proto odmítla a odkázala firmu do patřičných mezí,“ řekla paní Milena.
Podle ní by si lidé měli od podobných podomních prodejců držet distanc. „Každou chvíli se stane případ, kdy se člověk nechá ovlivnit ke koupi něčeho, co vlastně ani nepotřebuje, nebo věci, která obvykle bývá předražená,“ připomněla důchodkyně.


Událost je zajímavá tím, že přesně stejně probíhalo něco podobného před sedmi lety v okresním městě. Tehdy se k invalidní důchodkyni paní Jiřině také dostali pod nevinnou záminkou zástupci společnosti, která rovněž prodávala masážní lehátka.


„Já jsem tehdy udělala hloupost, nechala jsem se umluvit ke koupi a objednala si ho na splátky. Stálo 15 tisíc korun,“ vzpomíná žena. Později, když se jí nákup rozležel v hlavě a chtěla od smlouvy odstoupit, bylo pozdě. „Hrozily mi sankce, musela jsem smlouvu dodržet. Nejhorší ale bylo, že už za pár měsíců jsem stejný produkt viděla v jednom plzeňském obchodě. Stál ne patnáct tisíc, ale tisíc pět set korun,“ říká paní Jiřina.


Obě důchodkyně proto nabádají k obezřetnosti. „Pokud už něco opravdu potřebujete, je lepší si to objednat a koupit v obchodě se zdravotními pomůckami. Podobní obchodníci, i kdyby se tvářili jako svatouškové, vás chtějí jen oškubat,“ varují důchodkyně.