Původně měl rád koně, a tak se vyučil kovářem a podkovářem s touhou pracovat v Kladrubech. Shoda náhod a okolností tomu ale chtěla, a tak dnes a denně dohlíží na vodní nádrž, která je zdrojem pitné vody pro Tachov, Bor a Planou. Lučina mu přirostla k srdci natolik, že by neměnil.

Popište čtenářům Deníku všední pracovní den hrázného…

Každé ráno je stejné. Musí se udělat měření. Teploty vzduchu, srážky, odtoky, výšky hladin… Odečety potom hlásím na dispečink. Část dat je také automaticky každou celou hodinu zveřejňována na internetu. Na řadu pak přichází běžné práce jako údržba, sečení trávy nebo oprava nátěrů v areálu vodního díla. Provádí se také kontroly pro technicko bezpečnostní dohled. Těch prací je hodně a jsou rozmanité.

Jak dlouho vykonáváte práci hrázného?

Od roku 1994, ale už od roku 1991 jsem chodil zastupovat hrázného, třeba když jel na dovolenou.

Jak jste se dostal k práci hrázného?

Byl jsem zaměstnán u bytového hospodářství státních statků. Při výkonu mysliveckého práva jsem většinou skončil v okolí přehrady nebo na Liškárně. Pořád jsem chodil kolem přehrady a moc se mi tu líbilo. Od cizího člověka jsem se dověděl, že je zde zaměstnán můj příbuzný, což jsem nevěděl. Setkali jsme se a on říkal, že je to tady moc pěkné. To bylo někdy v dubnu a za dva měsíce jsem nastupoval.

Život hrázného je tak trochu život na samotě. Jak si zvykala vaše rodina?

Žiji zde s rodinou, žena je také zaměstnána u povodí. Když jsem ještě dělal myslivost, byla tu manželka často sama. Zpočátku to nesla trochu těžce. Měla i strach, protože jsme měli konflikty s pytlákama. Od nich zde byl veliký tlak. Věděli, že se mění hrázní, a tak toho zneužívali. Kolikrát se stalo, že jsem jim odebral pruty a musela situaci řešit i policie. To byl horší případ života. Lepší je, že jsme na Lučině sami a je to zde taková romantika. Dnes je situace dobrá, ale to víte také se vyskytnou potíže.

Co vás trápí, jako hrázného?

Pohyb lidí tam, kde nemají co dělat. Zanechávají zde nepořádek a nedopalky cigaret. Stane se, že zde koupou psy a ještě na vás pošlou pitbulla, jsou drzí a dohadují se. Zrovna nedávno jsem tu řešil jednoho kluka, co se chtěl procházet pod hrází a parkoval s autem ve vjezdu na účelovou komunikaci a ještě k tomu v ochraném pásmu. Musela přijet a vše vyřešit policie.

Proč je na vodní dílo Lučina zákaz vstupu?

Jde o nádrž na pitnou vodu, která je v ochranném pásmu vodního zdroje. Pásmo je přibližně padesát až sto metrů od hladiny nádrže. Je označeno cedulemi se zákazem vstupu do ochranného pásma. Jde o ochranu vodního zdroje, proto do ochranného pásma nikdo nesmí vstupovat a parkovat s vozidly.

Závory jsou zamčené. Jak se sem ale dostane záchranka, kdyby se zde něco stalo?

V tom případě má záchranka svůj klíč od závor. Horší je, když někdo nezodpovědně zaparkuje před závoru do vjezdu auto…

Na přítoku do Lučiny žijí bobři. Jak vnímá hrázný jejich činnost?

Bobr vykácí veškerou osiku a dělá nepořádek v nádrži. Dříví naporcované na metry pak musíme odstraňovat. Na druhou stranu mi dělá v podstatě zásobu dřeva na zimu. (S úsměvem…) Bobra jinak vnímám celkem pozitivně, je tady jak na Klondajku a dobře se mu zde daří. Do nádrže jsou čtyři přítoky a on je na Sklářském potoku, kde si postavil několik bobřích hrází.

Jak regulujete množství vody v nádrži?

Nádrž pulzuje podle přítoků a odtoku. Odtok regulujeme přes základové výpusti a turbíny. Minimální průtok je dvě stě litrů a maximální neškodný odtok devět kubíků vody za vteřinu.

Jak se žije pod hrází v zimě?

Je to vše složitější. Město Tachov nám uklízelo pravidelně sníh na příjezdové cestě. Jenže to skončilo a tak za každý takový úklid cesty musí povodí platit. A přitom je to cesta města. Chodí sem i v zimě řada turistů, také důchodci na procházky, vede zde cyklotrasa. Jezdí sem má rodina a také pošta a nedej bože aby se zde někomu něco přihodilo. Neuklizený sníh je potom přítěží pro nás pro všechny.

Co se týká ledu na vodní hladině, tak musíme zamezit zamrznutí hladiny okolo združeného věžového objektu čeřením.Vzduchové bubliny vynášejí teplejší vodu z určité hloubky a nesou jí k hladině. Loni v největších mrazech tu byl led i padesát centimetrů silný.

Kam pojede hrázný na dovolenou?

Hrázný jede zase k vodě. Hlavně kvůli zdraví manželky do Podhájské na Slovensko. Jsou tam termální prameny a slaná voda, to pomáhá…