Jakoby vystřižená z pohádky je chalupa uprostřed lesů. Stojí u úzké cesty z Dolního Kramolína na Výškovice pod Lazurovým vrchem a život v ní je životem na samotě. Klid a pohodu manželů Weidhasových poslední dobou ale narušují motorkáři na čtyřkolkách a provoz zbloudilých kamionů, které navigační přístroje dovedly až do těchto končin.

Dům je znám pod názvem Buchtal. „Jde o odvozeninu z německého buche, což je česky buk, a tal znamenající údolí,“ říká u vchodu do domu Růžena Weidhas. V bukovém údolí bydlí od roku 2003 a o historii domu se intenzivně zajímá. „Měla bych už napsat knihu,“ usmívá se.

Začátek provozu poznamenala smrt majitele

Buchtal byl postaven roku 1936 jako výletní restaurace. Ta dobře prosperovala několik let, pak přišla válka. „Majitel pan Stopfer byl vzdělaný člověk a znal několik jazyků. Jednou zde za války projížděl Hitler a zastavil se v Buchtalu. Seděl prý zde u tohoto stolu, kde sedíme i my,“ odhaluje válečnou historii majitelka a ukazuje na stůl. „Hitler nabídnul Stopferovi spolupráci s Nazi, ale ten to odmítnul. Asi za měsíc dostal povolávací rozkaz do první linie, to tehdy byla jistá smrt,“ vypráví příběh z války. Majitel a stavitel Buchtalu neunesl tíhu životní situace a oběsil se na stromě. „Je to tři roky, co jsme ten strom dali pokácet, povolení jsme měli, stínil nám dost do oken,“ pokračuje Weidhas a vrací se k historii. „Nechal tady manželku a dvě děti. Ona byla původně ze Zadního Chodova. Odtamtud jí pomáhali přátelé vařit a restaurace ještě několik let fungovala,“ doplňuje. Strach o život svých dětí ale nakonec přemohl majitelku restaurace a ta odešla dobrovolně do odsunu.

Stopferovy děti dodnes jezdí na Buchtal. „Cecilka a Josef, je jim sedmdesát let, a od nich to všechno vím. Dali mi i nějaké fotky,“ dodává Weidhas.
Po válce se v Buchtalu usídlila banda mladých nalezenců. „Ti tady přežívali. Nikomu nepatřili a čekalo se až jestli se nenajdou jejich příbuzní či rodiče. Nikdo tu po válce nechtěl bydlet. Tak tu byli oni, sami si vařili a hospodařili,“ ukazuje na dobovou fotografii nalezenců.

Samota není napojena na proud

Výletní restaurace měnila postupem času majitele, ale jedno zůstává při starém. Je až s podivem, že dodnes Buchtal není napojen na elektrický proud. Přesto se v místnostech svítí, lednice i pračka fungují, z vlastní studny čerpá vodu elektrické čerpadlo. „Vyrábíme si vlastní elektřinu pomocí agregátu. Jde o motor poháněný plynem, vyrábějící proud pro baterie,“ vysvětluje Růžena Weidhas a dodává, že na denní spotřebu jim postačí asi hodina provozu ráno a večer. Zbytkové teplo pak ve výměníku ohřívá vodu pro radiátory. „Startujeme motor vždy ráno a krásně tu pak máme teplo,“ doplňuje. „Jde o prototyp od fordu. A je naprosto nehlučný,“ říká lámanou češtinou manžel Weidhas, který pochází z Německa.

Navigace vede kamiony do závějí

Život na samotě má i své stinné stránky, to když se po úzké lesní cestě vydá řidič kamionu a zapadne v kopci ve sněhu. „Oni jedou podle navigace GPS a ta je navede kolem nás směrem na Výškovice. Zrovna v pátek tady jeden zapadl a tahali ho dvacet hodin. Zajel ve Výškovicích až do dvora, je to strašný. Mě už nebaví psát na úřady dopisy, aby sem dali nějakou dopravní značku. Týden před tím zde uvíznul Maďar s cisternou s chemikáliemi. A to si představte, že jsou tady prameny a chráněná oblast. Navigace je totiž navádí nejkratším směrem, a pak to takto dopadá,“ rozhořčují se manželé. „Také tu často jezdí motorkáři na čtyřkolkách. To je myslím dost stresující pro lesní zvěř, která stěží v zimě hledá potravu,“ poukazují společně na problém.

Občas se objeví nechtěný host

To ale není jediná problematika, se kterou se na samotě potýkají. „Jednou nás tu chtěli přepadnout nějací potetovaní mladíci. Jindy mě zase lákal podezřelý člověk ven, když jsem tu byla sama. V noci nikam nechodíme a ani nejezdíme na delší dobu pryč. Navíc já i manžel máme zbrojní průkaz a umíme dost dobře střílet,“ vzkazuje Weidhas případným nechtěným návštěvám. „Přes všechno si tu ale žijeme jako v ráji a jsme spokojení,“ říkají souhlasně manželé.

Okolí se změnilo

Okolí Buchtalu doznalo změn. Z údolí už dávno zmizelo zahradnictví, kde se pěstovaly květiny pro hotely v Mariánských Lázních. Zavlažování bylo tehdy přes důmyslně vytvořené zařízení z černých trubek, které ohřívalo slunce. Z krajnic silnice zmizely patníky a vyrostly zde stromy. Weidhasovi si postavili nový dřevěný přístřešek, který slouží jako sklad dřeva, garáž nebo místo k posezení. „Chceme tam udělat i otevřené ohniště na grilování, jinak přes zimu to slouží hlavně jako sklad dříví. Toho topením spotřebujeme hodně,“ ukazuje na hromadu složeného dřeva.