Nejen spousty vody padající z výšky 90 metrů, ale hlavně plavba na člunech pod vodopády. Všichni jsme dojeli mokří jako vodníci, ale úplně nadšení. V okolí vodopádu je všechno bezvadně zařízeno pro tisíce turistů - bezpečně visuté chodníky, hodně personálu, množství vkusných bufetů a restaurací, bezvadná čistota. Druhý den jsme se rozloučili s rodinami v městečku Puerto Esperanza, které se o nás staraly 2 noci a pokračujeme do města Resistencia, vzdáleneho „pouhých“ 650 km.

Začalo děsné vedro, ve stínu 36 stupňů. I místní tvrdili, že na tuto jarní dobu je to horko neobvyklé. V Resistencii bydlíme pohromadě v centru boje proti rakovině. Koncert v pěkném divadle (Resistencia má asi 200 tisíc obyvatel) od 21 hodin. V hledišti bylo asi 130 diváků, zpívali jsme první polovinu koncertu vážnější repertoár a po přestávce lidovky.

V publiku bylo i 40 lidí, jejichž předkové pocházeli z Čech. Pak rychle povečeřet (vše na slano, na syrovo a na zeleninovo). Spát jdeme dost pozdě - o půlnoci. V sobotu pojedeme po snídani do další naší „štace“ - Reconquista. Doufáme, že pominou vedra. Jsme všichni v pořádku, jen Báru štípla u vodopádů do kotniku nějaká potvora, tak bere antibiotikum a belhá se za námi.

V sobotu 27. října jsme se probudili do podmračeného počasí. Všichni jsme to přivítali, protože připékání na slunci už bylo právě dost. Vyjíždíme do dalšího města našeho koncertního turné - Reconquista. Před městem nás čekalo auto s obrovskou českou vlajkou. Vedlo nás do místa ubytování. Objekt se architektonicky nedá k ničemu přirovnat. Připomínal betonovou chobotnici, klášter nebo sklad trhavin - v každém případě zajímavý.

Po prozkoumání jsme objevili hezkou jídelnu, zařízené pokojíčky a dobré sociální zařízení. Naši hostitelé byli velmi srdeční, rozdali by se. Po jidle a delším odpočinku jedeme na koncert. Náš „patrák“ zaparkoval před vchodem velikánské katedrály, kde probíhala mše. Kostel byl zcela zaplněn věřícími. Mše skončila přesně ve 21 hod. Půl hodiny poté měl začít náš koncert. Měli jsme obavy, že věřící odejdou, ale téměř všichni zůstali a přibyli další davy. Odhadli jsme jejich počet na 500.

Na začátku předal starosta města našemu sboru městský dekret v upomínku účasti na jejich sborovém festivalu. V úvodu zazpívaly 2 místní sbory (jeden malý dětský a druhý velký smíšený). Náš sbor měl vymezen čas na vystoupení 1 hodinu. Obecenstvo reagovalo naprosto nevídaně, lidé byli úžasně pozorní a každou píseň odměnili dlouhým potleskem. Naše děti vybičoval k bezvadnému výkonu, na konci jsme museli přidávat a při odchodu nás špalír lidí vyprovázel velkými ovacemi ve stoje a voláním „bravo“.

Opět obrovský zážitek! Před kostelem jsme jim vděčně zazpívali „Černé oči jděte spat“ a pak autobusem do naší chobotnice. Tam nás ještě čekala pozdní večeře a spát jsme šli až o půlnoci.